>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





Čtvrtá kapitola - Prosím, pomoz mi!

3. dubna 2011 v 11:10 | J.T. |  Elfí učenkyně
Panovala hluboká noc, obrysy nábytku v pokoji vytvářely jen pouhé stíny a květinové ornamenty na zdi vypadaly zlověstně. Ema se převalovala na postel a nemohla spát. Možná to bylo právě prodělávanou nemocí, možná za to mohla nervozita a právě prožitý sen, ale její tváře hořely a rozpalovala jí vysoká horečka.
Všechno jí děsilo, i sebemenší zašustění závěsu v jemném vánku od pootevřeného okna, způsobilo vyděšené cuknutí. každá hvězda, když na ní mrkala v ní vzbuzovala strach že začíná bláznit. Vždyť uvěřila elfce ze snu! Vždyť to ani nebyl sen! Na to, to bylo moc živé a reálné. Obyčejný sen by si přece tolik nepamatovala!
Prudce se posadila, dala si ruku na hruď a snažila se zklidnit svůj dech a divoce bušící srdce.
Cítila se, jako by jí někdo vyždímal a pak hodil do ohně, nebo ještě hůř, jako by jí to všechno provedl zároveň.
,,Co se to se mnou děje?" zaúpěla Ema a její hlas zněl tak zoufale, opravdu se bála. S cizími světy a nevysvětlitelným si není radno pohrávat.
Natáhla ruku k přívěšku a stiskla ho v dlani, udivilo ji, že stříbrný kov je naprosto chladný., přestože její kůže doslova sálala. Sevřela ho ještě pevněji a cítila jak se jí přívěšek zarývá do dlaně. Jeho chladivý povrch jí však přinášel úlevu. Postupně jí zchlazoval rozpálenou kůži a osvobozoval ji od ohnivých pout.
,,Neboj se!" ozval se slabý hlásek v její mysli. Nebylo to nepříjemné, ani to nebylo cizí, nepřipadalo jí, že by se zbláznila. ten hlas nepřicházel z okolí, ale přímo z ní. Jako přichází myšlenka, když nevnímá své okolí a noří se do svých snů. Přesto se ještě víc napjala a úleva od přívěšku pominula. Znovu ji zaplavila horkost a pocit ždímání. Ema vyděšeně vykřikla a zhroutila se na polštář, v dlani stále svírala stříbrný přívěšek.
,,No tak uklidni se!" zaznělo další naléhání. ,,Neboj se, neublížím ti. Chci ti pomoct!"
,,Kdo jsi?" zašeptala Ema do ticha pokoje.
,,Jsem klíčem do světa za hranicí. U vás ten, kterýho držíš v dlani a zlomek síly, která přináší život, světlo a teplo. Za hranicí jeden z Mocných, ten nejvyšší."
,,Slunce!" vyhrkla Ema.
,,Ano i tak se to dá říct, jsem jeden z paprsků slunce, jeden z mála, který dovoluje cestovat bez pravidel."
,,Co se to se mnou děje?" ptala se Ema a v otevřených očích se jí zračil strach.
,,Prošla jsi branou, jsem jen malý, úzký proužek světla. Musel jsem tě nějak protlačit skrz. Omlouvám se není to zrovna nic příjemného, ale neboj. Po čase si na to zvykneš a jednou i tohle nebude problém." uklidňoval jí hlásek v její hlavě, ale jeho slova přinesla opačný účinek.
,,Cože?" vyjekla Ema a znovu se posadila. ,,Já se tam nevrátím!" rozhodně zakroutila hlavou, jako by se snažila odehnat všechno, co právě zažila. Snažila se přesvědčit, že to byl jen sen, šlo to hodně těžko. Horkost jí však opustila. Přívěšek nebo paprsek slunce, či co to vlastně bylo, nelhal, dokázal jí pomoct. Seděla na posteli a uklidňovala se.
,,Nic z toho nebylo skutečné!" přesvědčovala se nahlas.
,,Bylo! Musí se tam vrátit. Zítra!" připomněl jí její vnitřní hlas.
,,NE!"
,,Ale ano, když ne zítra, tak někdy v budoucnu! Teď však spi."
Ema se opravdu položila na polštář a zafungovala kouzla přívěšku, zavřela oči a za chvíli už klidně a pravidelně oddechovala.
Pokoj ztichl. Jen závěsy tiše ševelily, když je zachytil jemný vánek. Odhrnul tak pohled na oblohu a mrkající hvězdy. Jejich mrkání pomalu ustávalo, jak se noc chýlila ke konci. Poslední mrknutí a obloha se projasnila. Na východě rudě zazářilo. Desátý z Mocných právě vstával.
***
Ema se od té události pozdě v noci stříbrnému přívěšku vyhýbala. Hned ráno ho sundala z krku, při rozepínání zapínání se jí chvěly ruce a v hlavě jí vířil strach, co když se jí ten pocit vrátí? Co když jenom přívěšek ji chránil před účinky projití hranicí?
Naštěstí její strach byl zbytečný, jakmile řetízek s přívěškem opustil její krk nic se nestalo. Ještě chvíli ho Ema držela v dlani a bojoval s touhou ho znovu pověsit na krk. Na dlani se jí zaleskl a na zdi se objevil duchový tanečník. S úlekem ho upustila na noční stolek. Řetízek jí proklouzl mezi prsty a jemně zachrastil na dřevěné desce stolu.
Ema se nadechla, zhluboka a volně, tedy alespoň jí to tak připadalo. Nebyla ničím svázána, žádnými kouzly, sliby ani nesmyslnou povinností, o kterou se neprosila. Jenže před svými myšlenkami se osvobodit nejde. Hlodají v mysli a vytahují zbytečné otázky, které se zbytečnými pouze zdají.
Den utekl, Emě se zdálo, že až příliš rychle. Nebylo to však tak, to pouze strach, který Emu po celý den svazoval, rychlost vnímání posunul.
Se srdcem staženým strachem usínala, ležela v posteli a sledovala stříbrný přívěšek na nočním stolku a párkrát se přistihla jak přemýšlí nad jeho připnutí. Rychle po něm natáhla ruku a zavřela ho do šuplíku ve stolku. Teď alespoň nebude lákání tak velké, otočila se na druhou stranu a vzápětí usnula. Sindariyi ani blonďatou elfku v rudých šatech tu noc nenavštívila.
Všechny tedy bylo v naprostém pořádku. Víkend rychle utekl a začal nový týden. Ema se zbavila chřipky, i když měla silné podezření, že za to může kouzlo přívěšku, začala znovu chodit do školy, ještě dva týdne do konce a pak začnou prázdniny!
Celý následující týden Sindaryii nenavštívila a stejně tak i potřeba nasadit si stříbrný šperk se utlumila. Stále byl bezpečně ukryt v šuplíku nočního stolku.
S největším uklidněním za celý následující týden Ema uléhala do své postele a spokojeně se zadívala na hvězdnou oblohu, dnes velké francouzské okno nezatáhla. Přes lehkou bílou záclonu sledovala rozverné mrkající hvězdy a jemné kolíbání záclon jí ukolébalo ke spánku. Propadla se do světa snů. Ocitala se v Sindariyi, ale tentokrát to byl opravdu jenom sen, nebo spíš náhled do budoucnosti...
Nad krajinou letěl orel, vznášel se ve výškách. Počkat...opravdu zařehtal? tohle nebyl orel. Byl to kůň, tmavý hnědák s orlími křídly, letěl vysoko, proto ho ze země označily za orla. On byl něco víc. Byl to první tvor Sindariye, tedy její potomek. Vznešený okřídlený kůň z rodu Lörmo.
Letěl vysoko nad horami, loukami a lesy, smutně zařehtal a z jeho očí kapaly slzy, stékaly po krásné tváři, jemných žuchvách až k nozdrám a pak padaly hluboko dolů.
V odrazu slz rudě žhnul oheň zkázy, když padal vstříc válkám.
Bílé hranice už nebyly bílými. Svět se nerozděloval na ten před a za hranicí. Z jejich bílých stěn zbyl jen průhledný opar, lehký a propustný.Nic je nedrželo, žádné kouzla, byla to jen obyčejná mlha.
Najednou se sen proměnil. Tentokrát Ema krásného hnědáka nesledovala ze země, ale seděla na jeho hřbetě.
Před sebou měla jeho mohutný krk a dlouhou černou hřívu. Na lýtkách jí šimraly jeho orlí křídla. Letěly nad městem, podle sochy na vzdáleném ostrůvku pochopila, byl to New York, ale úplně jiný, než ho znávala z fotek a dokumentů v televizi. Jediné co tu zůstalo byla to socha, ostatní se naprosto změnilo. Žádné hranaté výškové budovy a silnice ucpané kolony aut.
Vypadalo to tu jako z nějakého sci-fi seriálu. Budovy byly kroucené, vypínaly se do výšin a jejich stěny se lehce třpytily. Mezi budovami prolétávaly auta, nebo alespoň stroje, které auty měly být. Zanechávaly za sebou barevnou čáru jako letadla, tahle však zmizela rychleji.
,,Kouzla!" natočil k ní hlavu hnědák a odpověděl na nevyslovenou otázku. ,,Drž se!" zařehtal a zamířil níž k zemi. Letěly kolem stěn budov a velkých oken. Ema nahlížela dovnitř a to, co viděla, jí ohromilo. Seděli tam lidé, všichni krásní, hubení a jedním slovem skvělý. Byly to potomci lidí a elfů. Nikde na zemi by se už nenašel člověk, který ve svém rodokmenu neměl někoho z elfů. Vymítily se tak neléčitelné nemoci a vyřešila se otázka kolem nesmrtelnosti...tihle kříženci sice nebyly nesmrtelní, ale jejich sotva stoletý život se prodloužil, dvakrát.
Hnědák prudce máchl křídly a pak lehce přistál, zadními napřed, bez zaškobrtnutí, zakopnutí, prostě perfektně. Ema se rozhlédla kolem. Stáli uprostřed městského parku. Všude byly zvláštní květiny a stromy a různobarevný trávník. Potkávali další dokonalé lidi a nikoho nedivil pohled na okřídleného koně, jak by taky mohl, když potkávali další koně, různě zbarvené, různě vysoké, ale přesto je něco spojovalo, byly to jejich křídla.
Stály uvázáni u zábradlí s uzdečkou, sedlem a barevným cosi, co obepínalo jejich křídla. Zrovna procházeli kolem strakatého koně, který k nim natáhl hlavu, a Ema pohlédla do jeho očí. Zračilo se v nich utrpení a touha po svobodě. Chtěl být znovu volným, létat když chtěl on a ne, když mu uvolnili jeho křídla.
,,Šťastlivče." kývnul hlavou k hnědákovi a záviděl mu, že získal tak skvělou jezdkyni. Záviděl mu, že ji vezl na hřbetě bez sedla, bez uzdy a hlavně nesvázaných křídel. To on takové štěstí neměl.
,,Co se s ním vybavuješ?" ozval se výkřik a zpoza stromů vyšla mladá dívka v jezdeckém oblečení. V ruce se jí objevil bičík, najednou z ničeho nic, nebyl hmotný a navíc zářil. Byla to kouzla. Dívka se napřáhla a uhodila strakáče přes zadek vykouzleným bičíkem.
,,Ne!" zaúpěla Ema a odvrátila se od toho co viděla, v očích se jí zaleskly slzy.
,,Vidíš co jsi způsobila?"otočil k ní hlavu hnědák a neušel ani kousíček, dál slyšeli ublížené ržání strakáče, jeho škemrání a rozzlobený hlas jeho majitelky.
,,Hranice padla! Sindariya je zmítána válkami. Lidé objevili moc kouzel, zajali kouzelné tvory a teď nás využívají! A ty jsi je mohla zastavit!" zaržál hnědák.
,,Já ne!" bránila se Ema a po tvářích se jí rozutekly slzy.
,,Jen ty!" odpověděl jí hnědák. Odvrátila se od něho, ale to neměla dělat. Znovu se střetla s pohledem zbitého strakáče.
Jeho majitelka necitelným škubnutím uvolnila jeho křídla a nasedla do jeho sedla. Cukla otěžemi a pak ho pobídla kolem nich.
,,Prosím pomoz mi!" zašeptal strakáč, když procházel těsně kolem Emy, a pak byl donucen nacválat a vznést se k výšinám.
Zdroj obrázku->klik
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 24. srpna 2011 v 13:29 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama