>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





druhá kapitola - fantazie všude kam se podíváš 1/2

3. dubna 2011 v 11:03 | J.T. |  Elfí učenkyně
Prázdná náves, jen pár zbylých krepových praporků houpajících se ve větru na větvích stromů a rozmáčené papíry, jejiž majitlé byly líní dojít ke koši, prozrazovaly události skončeného víkendu. Fantasy hry, dva dny ve kterých se obyčejný člověk mohl stát tím neobyčejným, tím kým by se chtěl narodit, pokud by to bylo možné. Ještě včera odpoledne byla rozlehlá náves zaplněna stánky s prodavači převlečenými za obyčejné vesničany, kteří vystoupili z knížek historických románů, obrýlených kluků s jizvou na čele, nebo spanilých víl. Bylo tu veselo a všude se prodávaly úspěšné napodobeniny relikvií, které lidé znávají z filmů a seriálů.
Teď však bylo pondělní ráno, nevlídné a šedivé pondělní ráno pozdního jara, tedy za pár týdnů tu bude krásné léto a s ním i letní prázdniny a prchlivé lásky. Déšť o nich právě zpíval a nebo to byla píseň včerejška? Píseň o dívce v prostých šatech, která se zářícíma očima procházela kolem jednotlivých stánků a hlavního pódia s odehrávajícím se vystoupením šermířů. Co krok to jeden sen vybarvený písmenky z knížek, ve kterých o tomto četla.
A také píseň o přestrojených návštěvnících ze světa za hranicí, o které lidé nemají tušení. O stříbrném řetízku s neúplným přívěškem, který vyhledal tu dívku s kroky spletených ze snů a představ. Právě jí...
,,Emmo!" vysoká tmavovláska sebou škubla a otočila se na toho rušiče, který jí vytrhl z jejích snů, stále přemýšlela nad událostmi včerejšího odpoledne a na ten stisk ruky té staré prodavačky, čím mohl být tak zvláštní nebo to bylo jen tou atmosférou kolem a její hlavou čítající neutuchající zásobu nereálných myšlenek?
,,Emmo!" promluvil ten rušič znovu, když ho konečně začala vnímat.
,,Sáro, chtěla si něco?" oslovila Emma svou nejlepší kamarádku.
,,Uf, myslela jsem, že si zapomněla mluvit!" smála se Sára a prohlížela si Emmu s pobaveným pohledem.
,,Ne jen jsem se nad něčím zamyslela" hájila se Emma a zatřásla hlavou, až se jí vlasy rozlétly kolem. Kapičky vody, které na nich ulpěly při zběsilém útěku z domu na autobusovou zastávku se teď rozlétly neznámo kam.
,,Samozřejmě to je naše Emma, pořád musí být myšlenkami mimo!" zasmál se blonďák stojící vedle tmavovlasé dívky.
,,Vážně vtipné!" odsekla Emma a provrtala pohledem svého o dva roky staršího bratra. Kdyby mohla pohledem vraždit skácel by se vedle nich na zem mrtvý. Naštěstí tohle není možné a i kdyby bylo, právě přijel školní autobus, takže na žádné další hádky nebyl čas.
,,Víkend skončil děcka, takže rychle nastupovat!" volal na ně postarší autobusák, když zastavil na zastávce a otevřel dveře.
,,Dámy mají přednost!" pokynul rukou Oliver.
,,Do deště nás pošleš jako první, že?" neodpustila si rýpnutí Emma a dělala, že nevidí jak Sára při tomhle rádoby šlechetném gestu rudla a vysela na Oliverovi pohledem. Povzdechla si a zakroutila hlavou, ona nechápala co všechny holky na jejím bratrovi vidí, pro ní to byl akorát tak otrapa. Možná proto, že to byl její bratr.
,,Je to jenom voda a ty doufám nejsi z cukru!" řekla Sára na obranu Olivera, snažící se něčím zavděčit.
,,Ještě se tam budete hádat dál?" ozval se netrpělivý hlas řidiče autobusu, když už zbývalo aby nastoupila jen trojice složena z Emmy, Sáry a Olivera.
Otravné zvonění zahajovalo pondělní výuku, většina žáků však zvonění nevěnovali jedinou
pozornost a dál živě probírali události skončeného víkendu. Fantasy hry byly jednou z hojně navštěvovanou akcí a bylo udivující, že v tak malé vesničce něco tak velkého se vůbec pořádalo.
,,Mantúlie!" vstoupila do třídy třídní učitelka a od všech si za svůj elfský pozdrav vysloužila obdivné pohledy a hlavně pozornost. Nejen pozdrav zbuzoval údiv, kde kdo by si mohl myslet, že je do třídy přišla navštívit sama Galadriel. Mladá učitelka na sobě měla bílé elfské šaty a své dlouhé blonďaté vlasy si pro tentokrát nechala rozpuštěné, takže jí v drobných loknách rámovaly obličej.
,,Vím, že všichni jste ještě stále duchem na Fantasy hrách, ale mám tu nemilou povinnost vám oznámit, že víkend skončil!" přešla ke katedře a usadila se, tak jako by nic. Nevnímala nechápavé pohledy svých žáků. Ona jím říkala něco o tom, že víkend skončil a sama na to zapomněla?
,,Kdo chybí?" otevřela třídnici a svým typickým pohybem si nasadila brýle a pak se podívala po třídě.
,,Nikdo!" ozvalo se ze zádu.
,,Ale přesto všichni!" doplnila pohotově Emma a omluvně se usmála na třídní učitelku a ta se k podivu všech rozesmála.
,,Jak trefné!" odvětila a pak vstala, ,,čert vem dnešní výuku." pronesla a třída nevěděla, co si o tomhle má myslet. Takhle se musí na dnešní žáky, žádné překřikování a přednášky o klidu. Stačí jim vyrazit dech svým vzhledem a chováním a klid se dostaví sám.
,,Vzhledem k proběhlým Fantasy hrám, kterých se pravděpodobně všichni zúčastnili a nebo se alespoň byli podívat. Bude dnešní výuka trochu netradiční. Zaměříme se sice na literaturu, ale převážně tu fantasy. Určitě jste všichni uhodli koho, že mám znázorňovat?" otočila se před tabulí, až dlouhá sukně a rukávy povlávali a pak se zadívala na třídu a čekala její reakci.
,,Galadriel!" vydechla bezmyšlenkovitě Sára.
,,John Ronald Reuel Tolkien." doplnila jí Emma a vysloužila si obdivný pohled od třídní učitelky.
,,Přeci jen ho někdo zná celým jménem!" usmála se potěšeně a tak začala celá pondělní výuka. Nejen hodina literatury se nesla v duchu Tolkiena a fantasy, ale o hodině chemie se zabývali alchimií a o hodině dějepisu četli staré legendy a příběhy a učitel jim vyprávěl o středověku a čarodějnictví.
,,Dnešní výuka neměla chybu!" nadšeně gestikulovala Emma při zpáteční cestě autobusem.
Dobrou náladu jí ani nezkazilo to příšerné počasí.
,,To jo učitelé se teda vytáhli!" otočil se k nim Oliver sedící před nimi, neopomněl věnovat jeden ze svých úsměvů směrem k Sáře.
,,Bratře přestal bys laskavě rozptylovat moje kamarádky?" krotila ho Emma, když sledovala postupně rudnoucí Sáru, která nevěděla kam s očima a na tváři měla nerozhodný úsměv. Po slovech Emmi šokovaně pohlédla na svou kamarádku, ale neřekla nic.
,,Pardon!" otočil se zpět Oliver trochu uraženě.
,,Musíš tohle dělat?" ohradila se tiše Sára.
,,Co?" dělala nechápavou Emma, radši.
,,Tohle!" otočil se znovu Oliver a pohledem zavadil o ten Sářin, jejiž reakce byla okamžitá. Odvrátila oči někam k podlaze a tváře znovu nabyli červený odstín.
,,Sakra bratře, baví tě to hodně?" vybuchla Emma a pak drcla do Sáry, ,,a ty toho už nech, že tě to furt baví!"
Oliver se zasmál a pak se otočil, Emma zakroutila hlavou a dál radši nic neříkala. Místo toho se zadívala ven z okna. Nebe bylo šedivé, ale už nepršelo. Projížděli kolem ohrad Pana Santeze, byl to španěl a právě proto se specializoval na chov nádherných španělských koní. Emma několikrát u něho byla a jízda na koni a koně samotní ji fascinovali. Myšlenky se jí rozutekly šílenou rychlostí, někam kupředu do světa fantazie. Přestala vnímat řeči Olivera, který se zase otočil a rudnoucí Sáru. Těch posledních pět minut jízdy autobusem strávila sledováním svého odrazu ve skle okna, pohrávala si se stříbrným přívěškem. Párkrát se jí zdálo, že v šedém dni duhově zajiskřil, ačkoliv byl z pouhého stříbra a duhové odlesky tak byly naprosto vyloučeny.
,,Vystupovat sestro zamyšlená." promluvil na ní Oliver na konečné zastávce v jejich vesnici.
"Chtěla bych alespoň na chvíli opravdu uvěřit, že všechno o čem jsme dneska ve škole mluvili byla pravda." řekla náhle Emma, když autobus odešel a z nebe se znovu spustil jemný déšť. Tentokrát však nebyl nepříjemný a když se šedé mraky konečně alespoň trochu protrhalo a do jemného deště zazářilo sluníčko se na obloze objevila jemná duha.
,,Nevím jak ty, ale podle mě tohle kouzlo je!" odporoval Oliver a jeho slova Emmu tak překvapila, kde se v jejím bratrovi vzalo tohle?
,,Nedívej se tak na mě!" bránil se Emminýmu pohledu nervózně, pravděpodobně i jemu přišlo divné, to co právě řekl.
,,Je to krása!" přerušila je nesměle Sára a všichni vzhlédli k obzoru a k barevné duze, kolik má asi barev?
Emma si zamyšleně hrála se stříbrným přívěškem a pak ho schovala za výstřih, v tom okamžiku se i sluníčko schovalo za šedivé mraky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama