>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





druhá kapitola - fantazie všude kam se podíváš 2/2

3. dubna 2011 v 11:04 | J.T. |  Elfí učenkyně
Do pokoje váhavě nakouklo sluníčko a pošimralo na nose dívku v peřinách. Po deštivých dnech už zbylo jen pár vzpomínek a rozmáčené plakáty na stromech v alejích a které nebyly k přečtení. Sluníčko se překonávalo a během několika dní se deštivé pozdní jaro, vhodné tak k podzimu, změnilo v nádherné prosluněné dny léta. Ručička teploměru se, jako horolezec, šplhala do výšin a právě dnes překonala i třicetistupňovou hranici.
A ona ležela v posteli, nemocná s horečkou a bolavým krkem. Jako jedná odskákala těch pár deštivých dnů a hlavně ten středeční výlet. Ujel jim autobus a tak šli těch devět kilometrů pěšky. V polovině cesty je zastihla průtrž mračen a než se ukryli ve starém krmelci byly mokrý až na kost.
Ema si povzdechla a natáhla ruku po hrníčku s čajem, s lítostí však zjistila, že z čaje už zbylo jen studené cosi.
,,Mami!" zakřičela a vzápětí se rozkašlala.
,,Emo nekřič já tě slyším!" nakoukla do pokoje její matka a spatřila svou dceru v záchvatu kašle.
,,Vidíš, co si s tím jekotem způsobuješ!" napomenula ji ostře a pak dodala : ,,Potřebovala jsi něco?"
,,Jo, nechci být nemocná!" zaúpěla zoufale.
,,Ale no tak, to překonáš! Nechceš si číst?" utěšovala jí její matka a podívala se na hromádku knih na nočním stolku.
,,Ty už mám přečtený!" mávla v zamítavém gestu Ema.
,,Aha!" zarazila se její matka, vždyť si ty knížky přinesla z knihovny teprve předevčírem.
,,Přinesu ti čaj, jo?" všimla si skoro prázdného hrníčku a zbylého obsahu, který zrovna příliš nepřipomínal černý čaj. Matka Emy vzala hrníček a otáčela se k odchodu, když na něco málem šlápla.
,,Emo!" vykřikla vyčítavě a sehnula se pro stříbrný řetízek s přívěskem, ,,neměla by jsi to tu válet!" napomenula ji a podávala překvapené Emě stříbrný šperk. Ještě než ho však upustila do Eminy natažené dlaně pozorně se na něj zadívala. Byl krásný i bez těch kamínků, jí však připadalo, že vyzařuje ještě něco jiného. Zakroutila hlavou a podívala se na svou dceru, tyhle představy má určitě zní a z toho jejího pokoje. Její dcera byla zvláštní, přátelská a vždy veselá, ale hlavně také myšlenkami mimo. Stále snila o svých světech, světech za "hranicí chápání" zatímco jiné dívky jejího věku sháněli nejnovější kosmetiku a oblečení ona prolézala staré vetešnictví a hledala obraz nebo truhlu, která připomínala ty její knížky.
Stejně jako její pokoj...světlounce zelené zdi s kresbami divokých květin, které kreslila Ema sama, v nepravidelnosti se kroutily kolem dveří a velkého francouzského okna s tmavými těžkými závěsy, Emiina mamka se usmála, když si vzpomněla jak tyhle závěsy hledaly, když si Ema vzala do hlavy, že takovéhle chce. Nakonec je naštěstí našli, ale musela uznat, že se sem hodily jejich zlaté lemování ladilo ke vzorci na koberci, který měl představovat rozkvetlou louku žlutých květin.
Pohlédla na Emu v peřinách s povlečením s tengwarskými nápisy, i tohle povlečení bylo jejím výmyslem a nakonec bylo vyráběno na zakázku, ale co by pro svou dceru neudělala. Ona na ten druhý svět věří a její víru jí nikdo nevezeme, nesmí! Nebo alespoň ona si to nenechá vyvrátit, od nikoho, třeba z toho jednou vyroste a všechny ty obrazy se zvláštní atmosférou v jednoduchých rámech, umělecky vyřezávaná truhla nebo dřevěné korále a čelenky z kůže se stanou pouhou vzpomínkou na dětství a nereálné představy. Budou ležet na půdě nebo vystaveny na poličkách a bude se na ně prášit, tak jak pude čas a Ema stárnout.
,,Mami?" ozval se jako z velké dálky hlas její dcery a ona se s trhnutím probudila ze své ztrnulosti a myšlenek a rychle upustila stříbrný řetízek, který stále držela v ruce. Ema ho rychle stiskla v dlani a zamumlala: ,,Kde jsi se toulal?" naštěstí tak potichu, aby ji její matka neslyšela, co by si o ní pak měla myslet?
***
Bylo pozdní sobotní odpoledne, na zelených stěnách tančily nejen tmavě zelené kresby divokých květin, ale i sluneční odlesky od stříbrného přívěsku, duhově zbarvení tanečníci svým lehkým krokem překonávaly vzdálenost od jednoho rohu ke druhému, podle toho jak dívka, která řídila jejich kroky, natočila řetízek s přívěškem. Kde se však vzala ta duha? Jak mohlo obyčejné stříbro vydávat duhové odlesky? Kde se v něm brala ta barva, která tvoří duhové tanečníky?
Ema si povzdechla, znovu už ani nevěděla po kolikáté za dnešní večer, těšila se na prosluněné dny a příchod léta, doby kdy jaro vrcholí a sluníčko konečně začíná připalovat, aby všem připomnělo, co je nadcházející tři měsíce čeká. Nejen nevyhnutelné zkoušení a dohánění známek, které utekly a hrozí, že zkazí radost rodičů nad kusem papíru, kterému se musí důležitě říkat vysvědčení, ale také právě tenhle váhavý začátek.
Začátek horkých dnů a plných rybníků s vřískajícími dospívajícími po anglicku teenageri, kteří si v tuto chvíli dodávají odvahu a odhodlaně se vrhají vstříc, prozatím chladné, náruči rybníka za vesnicí, ve Starých Borech.
Všechen tenhle začátek ona propásla a to kvůli jednomu z těch propršených dní, po kterých už ani není památka, a bláznivému nápadu.
,,Co si o tom myslíš ty?" podívala se na přívěšek, který se volně pohupoval na řetízku, zvykla si s ním mluvit, jako by něco cítila, něco, co nedokáže popsat. Je až děsivě jasné, že všechno, co si sama nalhává, je jen způsobeno její příliš bujnou fantazií a původem stříbrného šperku. Kdyby nebyl z Fantasy Her a ze stánku té stařenky, byla by to jen obyčejná cetka za výprodejní cenu, vždyť ani nebyl úplný!
,,Nic nepovíš!" usmála se na něho Ema a zároveň se zastyděla, kdyby ji někdo viděl, musel by si myslet, že se zbláznila! Povídá si tu se stříbrem, neživou věcí a přemýšlí o svém světě, jak jinak. Proto raději stiskla řetízek v dlani a pak si ho připnula na krk, s dalším povzdechem přes sebe přetáhla peřinu a zavřela oči, bude nejlepší, když půjde spát a všechnu tu svou nemoc zaspí!
Jakmile zavřela oči její myšlenky se znovu ozvaly a ještě s větší naléhavostí. Nedaly se odbít, stále jí ukazovaly stříbrný přívěšek s prázdnými důlky a duhové tanečníky. Ema se propadla do zmateného snu, ve kterém utíkala poté bojovala, ale nevěděla s čím, jediné, co jasně viděla byl stříbrný přívěšek, ale tentokrát nebyl prázdný v jeho důlcích se třpytili drahé kameny, každý měl jinou barvu a společně vrhaly na zem duhová prasátka, tanečníky, které ožívali a něco jí šeptali.
Najednou sen ustal, Emiino vědomí bylo naprosto čisté, tak čisté jako polední obloha za slunečného dne. Ale přesto nebyla vzhůru, neviděla svůj pokoj se zelenou malbou a těžkými tmavými závěsy, neviděla nic, jen pouhá tma a lehké brnění, které bylo všude kolem ní a hlavně ten stříbrný přívěšek, ten zde nemohl chybět. Blikal jako blikají hvězdy, když se na ně dlouhou díváte, vždycky máte ten pocit, že na vás mrkají a stejný pocit měla i Ema. Zdálo se jí, že na ní stříbrný přívěšek rozpustile mrká a má z něčeho ohromnou radost. Svým blikáním ji vedl tou neprostupnou tmou a Ema nevěděla zda-li ještě spí? Co jiného by to mohlo být, než sen?
Pak tmu vystřídalo světlo a Ema stála uprostřed zahrady, nebo to mohl být možná park, žádná divoká příroda. Žádný les nebo louka by nemohl být tak krásný, bez zásahu lidské ruky a přesto, zde byla cítit ta volnost, divokost se kterou park, zahrada nebo co to vlastně bylo, rostla. Vzduch byl svěží a voněl po květinách a kouzlech. Opravdu nikdy něco takového, tajemného Ema necítila a kdyby ano určitě by si takhle představovala dotek kouzel. Udělala pár váhavých kroků někam do neznáma, když za sebou uslyšela ten nekrásnější a nejsladší hlas, který kdy slyšela.
,,Mantúlie!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 5. června 2011 v 21:24 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama