>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





Dvě tváře

7. dubna 2011 v 15:40 | J.T. |  FanFiction
Z předchozího blogu

Tak to popadlo už i mně :D Aneb moje historicky první fanfiction povídka :D No ne k žádnému filmu nebo knížce, ale k PC hře, jmenovitě jedné počítačové postavě :D Arabian z tebe zešílí! Ona to rozdejchá a kdyžtak mě přijde zabít. Děkuju Anie, že mi dala postavu života :)
Takže možná už někdo tuší koho se to bude týkat, ano je to zlatíčko Ezio nebo-li Junior *hledá úkryt před případnou zuřící Arabian* a v další roli se představí Derana, ale pozor bez kouzel, pouze jako jistá komtesa. Samozřejmě, že Eziovi nastrčíš jí, koho taky jinýho, no jen ať si užije, páč ten její černej drak...teda pokud není zoof...* překvapený Větrák zamrkal a zmlknul* Chtěl si ještě něco říct?*Větrný Přítel se jen marně snažil něco říct, spíš vypadal jak ryba, která lapá po vzduchu*Konečně tu bude ticho!
Upozornění obsah není příliš pro mladé návštěvníky

Slunce kvapem padalo za střechy domů, brzy přijde šedý soumrak a s ním i temná noc. Ulicí někdo kráčel, temná postava v renesančním oblečení, které ale i přesto nebylo typické. Stejně i tak mladíkova chůze, žádné skrývání a nebo plížení. Se svou hrdostí a elegancí, někdo by to nazval úžasnost, procházel uličkami, bez největšího strachu z napadení, přeci jen většinou to byl on, kdo bral životy.
"Assassin? Ezio Auditore da Frienze?" ozvalo se z temného průjezdu a na mdlé světlo prchlivého pouličního osvětlení vystoupila žena. Podle jejího oblečení, rudých šatů s dlouhými krajkovými rukávy a zdobeného vkusnými výšivkami, poznal, že ona patří mezi ty bohaté šlechtice, pravděpodobně to bude hraběnka a nebo pro jeho plus teprve komtesa*.
"Ano paní, to jsem já!" odpověděl Ezio a stáhl si kapuci více do čela, netušil, co po něm tahle záhadná dáma bude chtít a třeba je to i past, kdo to může tušit? Proto bude lepší, když nebude znát jeho tvář, jelikož se mu nezdála povědomá, nejspíše to bude cizinka.
"Slečno!" opravila ho ona neznámá a na rozdíl od Ezia ona si kapuci svého cestovního pláště stáhla na záda. Mohl tak obdivovat její krásu a že ona byla opravdu krásná. Pouliční světlo vrhalo zvláštní odlesky na její bezchybný obličej s pronikavým zeleným pohledem a plnými rudě nabarvenými rty, ty by se tak líbaly, napadlo Ezia. Prasák! Tmavé vlasy rámovaly její obličej a dokonávaly tak dílo bezchybnosti.
"Omlouvám se vám, komteso!" zkusil své štěstí a oslovil jí, jak předpokládal, jejím šlechtickým titulem a vysloužil si za to pohled, který naznačoval uznání, přesto však nemohl skrýt její povýšenost a pýchu, se kterou na něho hleděla.
"Nemám příliš času." pokračovala spěšně a začala s vysvětlováním Eziova úkolu. "Chci aby jsi mě doprovodil na mé cestě, bude to pravděpodobně nebezpečné a proto nemůžu vyrazit sama. Stejně tak, moje cesta vyžaduje jistou diskrétnost, proto si nemůžu dovolit doprovod svých stráží. Doslechla jsem se však o tobě assassíne a napadlo mě, že právě ty budeš vhodný pro tento úkol."
"Jestli můžu vědět, co je to za úkol a kam, že vás budu doprovázet?" zeptal se Ezio a na rozdíl od ní si nedovolil jí tykat.
"Je to přísně tajné a neboj cíl i samotnou cestu znám, budeš mě pouze doprovázet a zajišťovat mojí bezpečnost, nic jiného nepotřebuješ vědět!" odsekla povýšeně, jako by se jí dotklo jeho vyptávání a nebo je hold příliš tajemná.
"Pokud mám zajišťovat vaší bezpečnost a zajisté i bezpečnost vašeho poslání, musím vědět, kam máme namířeno." trval na svém Ezio, ,,při útěku před nepřáteli..." pokračoval ve vysvětlování důvodu, proč musí vědět cíl. ,,Jak jsem řekla, nic víc nepotřebuješ vědět!" přerušila ho a pak dodala: ,,Samozřejmě, že dostaneš zaplaceno!" vytáhla plný měšec peněz a zamávala jím před Eziovým obličejem, aby lépe viděl a hlavně slyšel cinkání plného měšce.
"O tohle nejde..."snažil se stále Ezio vypátrat více.
"Nepřelstíš mě, toho se neboj. Vyrážíme zítra za úsvitu" uzavřela však debatu a otočila se k odchodu, velice troufalé, napadlo Ezia, kdyby chtěl na místě by jí mohl zabít, ale takhle krásné komtesy by přece byla škoda, on se závěr nakonec dozví.
"Mimochodem jmenuji se Derana, tedy není to mé přímo pravé jméno, ale prozatím ti tohle stačí!"dodala ještě na odchodu a zmizela v temnotě průchodu.
"Tak si se nechal naverbovat, jako doprovod, tak svůdné komtesy!" prohodil ještě sám k sobě Ezio a zakroutil bezradně hlavou. Za pár vteřin poté, by nikdo nepoznal, že na tom samém místě někdo byl. Ulice byla tichá a klidná, jen pouliční osvětlení mihotavě plápolalo a z průchodu se řítila ven černočerná tma.
***
Tentokrát slunce vstávalo, nad střechy domů vykukovaly první nejisté sluneční paprsky. Podle instrukcí, které dostal Ezio společně se zálohou za splnění úkolu, ještě včera odpoledne, kdy ho potkal ten sluha a vyřídil mu požadavek komtesy, měl čekat na severní cestě z města. Kdese setká s komtesou Deranou. Jen s nejdůležitějšími věcmi o ostatní se prý postará ona, tedy i co se týče koní.
"Konečně komteso Derano." vyšel ze stínu Ezio, už půlhodiny na ni čekal.
"Malé nepříjemnosti!" omluvila se rychle a kývla na dva stráže, kteří jí dělali doprovod. Okamžitě otočili své koně a vyrazili po vedlejší cestě. Ezio s údivem zjistil, že za sebou vedou koně s perfektní napodobeninou samotné komtesy.
"Myslíte si, že by můj odjezd nezpůsobil rozruch? Proto jsem dnes ráno vyrazila na projížďku na které se mi splaší kůň a..."zarazila se, nevěděla jestli všechny své plány může říct zrovna jemu.
"A?" vyzval jí Ezio k dalšímu prozrazování tajných plánů.
"Nic, nemáme na to čas!" řekla rázně a předala mu otěže hezkého vysokého hnědáka, sama seděla na černém hřebci, jeho srst na slunci zářila modrými odlesky.
"Samozřejmě!" ušklíbl se Ezio a z jeho hlasu znělo pohrdání, na detaily prostě není čas! Bez dalších dotazů nasedl na hnědáka a vyrazil klusem za Deranou, která nečekala až se Ezio usadí v sedle a teď už klusala pár koňských délek před Eziem. Poskytla mu tak perfektní výhled na její osobu. Pro cestu odložila své nákladné šaty a místo nich měla dlouhé kalhoty, které zvýrazňovaly její dlouhé nohy ve vysokých botách s nízkými podpatky. Pod cestovním pláštěm měla ukrytý zdobený korzet bez rukávů a odhlaující více, než bylo nutné. Celé její oblečení doplňovala sukně, která byla rozhodně kratší, než se slušelo a navíc měla rozparky, tak aby se v ní pohodlně sedělo v obyčejném sedle. Díly sukně tak povlávaly kolem koňských boků, když se oba koně rozcválali.
Krajina se rychle střídala, za chvíli za sebou nechali prosluněnou Florencii a ukryli je vysoké lesy**
"Zajímalo by mě, jakých nebezpečí se obáváte!" podíval se na jezdkyni po svém boku Ezio. Seděla vzpřímeně v sedle, bylo vidět, že jízdu na koni se musela učit od mistrů jezdců.
"Až zjistí, že jsem zmizela z města, teprve pak poznáš to nebezpečí! Do té doby musíme být, co nejdál!" pobídla svého koně Derana z pomalého kroku do ostrého klusu.
"Asi jsem zas chtěl znát detaily!" řekl si sám pro sebe Ezio a poslušně pobídl svého hnědáka do cvalu, aby srovnal krok s Deranou v předu. Ta komtesa je příliš tajemná. Celý den proběhl bez potíží, ještě ten večer měly za sebou skoro polovinu cesty. Večer se utábořili pod hvězdami. Ezio pozoroval přes plameny ohně Deraninu tvář, co má tak důležitého na práci?
Jaké nebezpečí na ně číhá, poznal Ezio druhý den odpoledne, celý den museli jít pomalým krokem, aby nevzbudili příliš pozornosti, nedostali se tak o mnoho dál. Projížděli zrovna kolem docela tiché vesničky, když se ozval křik vojáků. Kde se zrovna tady vzaly vojáci?
"To je ona! To ona to má!" vykřikl jeden a ukazoval přitom na Deranu, která se snažila uklidnit svého vraného hřebce, který se vzpínal, když se kolem něho seběhl chumel vojáku. Teprve po chvilce si Ezio všiml, že jí hřebec stále bezchybně poslouchá a svůj neklid pouze předvádí a vzpínání je obrana jeho jezdkyně před meči vojáků. Na další spekulace již neměl čas, vytáhl svůj meč, ostří potěšeně zařinčelo a Ezio se vrhl na vojáky. Během několika chvil vzal život prvnímu z nich, stále seděl v sedle hnědáka. S potěšením zjistil, že kůň je na tohle zvyklý, takže nedělal zbytečné cavyky, když kolem něj pobíhalo, teď už pouze pět zuřivých vojáků. Ááá a poteče krev!
Postupně se počet vojáků snížil a ve vesnici už ležely pouhé mrtvoly, bylo jich dohromady deset.
"Konečně jsi poznal mé nepřátele a nebezpečí!" uklidňovala svůj dech rozechvělá Derana, stále však měla v očích zuřivý odpor, aroganci a své povýšení. Chladná jako led.
"Poznal." pronesl naprosto klidně Ezio a zjišťoval rozsah zranění, na rameni měl šrám a jeho košile byla nasáklá krví. Nebylo to však nic vážného, Derana z útoku vyvázla naštěstí bez zranění, o to hůř na tom byl její kůň. Na plecích měl dvě tržné rány, které nevypadaly nijak vážně, na zadku měl však docela hluboký šrám. Eziův kůň dopadl lépe, pouze na pravé přední noze měl lehkou odřeninu, když spadl a zalehl jednoho z vojáků.
"Takhle nemůžeme pokračovat dál!" prohodil Ezio a ukázal na Deranina koně, ,,nemusel by to vydržet, musíme se někde utábořit, nejlépe pod střechou a uvidíme zítra, snad budeme moci pokračovat v cestě a nebo koupit nového koně!" podíval se na Deranu, jak se tváří na jeho návrh.
"Znamená to tedy zdržení." konstatovala suše, nebyla to otázka spíše výtka. Ezio vypěnil.
"Hele slečno, já jsem tu vůbec nemusel být. Mohl jsem si úžívat klidu, nohy na hoře a ne být někde a nevědět kam míříme!" v očích mu plály zuřivé blesky a nebýt jeho přísahy přidala by se snad i Derana mezi ty mrtvé vojáky.
"Dobrá!" zavrčela nevrle Derana, ,,asi půl míle tímhle směrem je stará stodola, můžeme se tam skrýt. Nikdo nás tam hledat nebude, toho se nemusíš bát. Říká se, že tam straší, já tam však žádné duchy nepotkala!" zasmála se Derana. Ezio se na ní udiveně podíval. Znamenalo to, že to tu zná! Nahlas však neřekl nic, jen souhlasně kývl hlavou a uchopil otěže zraněného vraníka, zatímco Derana nasedla na původně Eziova hnědáka, přeci ona nepůjde pěšky, to zbylo na chudáka Ezia. Spolkl jízlivé poznámky a vyrazil cestou za Deranou, na otěži se za ním pomalu šinul vraný hřebec, příliš perfektně vychovaný, než aby se zarazil a odmítal jít dál i když mu pohyb způsoboval bolest. Za chvíli dorazili k stodole, o které říkala Derana. Byla uprostřed lesa. Ezio si jí důkladně prohlédl. Z jedné strany kolem protékal potok z další byla strž, tudy se k nim nikdo nedostane, musel uznat, že je tady uprostřed lesů nikdo nenajde, nebo spíše hledat nebude. Znovu pevně uchopil vraníkovi otěže a dovedl ho dovnitř.
"Jestli je tohle jen obyčejná stodola, tak já jsem král!" pošeptal vraníkovi do ucha, když se rozhlédl kolem. Sice tu bylo několik stání pro zvířata a hromady sena, ale zároveň tu stál starý stůl a v rohu bylo něco, co by se mohlo pokládat za postel.
Dovedl vraníka do jednoho ze stání a sundal mu sedlo a uzdečku a místo toho mu nasadil ohlávku, kterou našel přehozenou přes dělící příčky stání. Byla zachovalá a pevná, tohle nebylo vybavení staré stodoly! Pohlédl na Deranu, která se stejně postarala i o hnědáka. Tak přeci jen nebude tak pyšná, když se sama postará o koně. Derana zachytila Eziův pohled.
"Tohle dělám jenom proto, že je to výjimečná situace!" dodala vážně, tak přeci jen bude pyšná.
ůPostarám se o vašeho vraníka!"
"Samozřejmě, lékárnička je v mé sedlové brašně."otočila se a odcházela, ,,té levé!" dodala přísně. ,,Jdu se vykoupat!" zmizela ve dveřích ze stodoly, které nepochybně vedly k potoku, Ezio bojoval s pokušením.
"A ne aby tě napadlo mě šmírovat!" objevila se ještě Deranina hlava, přesně v okamžiku, kdy se Ezio chtěl rozejít hledat příhodnou škvíru.
"Je mi to jasné. Nebo si snad myslíte, že nevím, co je to slušné vychování?" zamířil Ezio k sedlu a brašnám hledat lékárničku pro zraněného vraníka, nebýt Derany určitě by na něho zapomněl. Jak příhodné, že?
Ezio obstaral vše, co svedl u vraníkových zranění, stihl zkontrolovat nohu i hnědákovi a obvázat si své rameno a Derana stále nikde. Rozhlížel se po stodole a hledal, kde by se natáhl, tak aby byl schopen rychle reagovat. Na sobě měl jen bílou košily s jejiž zapínáním si nedělal hlavu a kalhoty. Zrak mu padl na vraníkovo sedlo a jeho brašny. Vzpomněl si, co volal voják na ostatní: ,,Ona to má!" Co to může být? A proč kladla tak velký důraz, aby lékarničku hledal v té levé? Zvědavost mu nedala odrazil se od trámu o který se opíral a poklekl k sedlovým brašnám. Když jsou na sedle koně, tak ta pravá je tahle. Vytáhl jednu z brašen a snažil se jí rozepnout, jak zjistil zapínání nebylo obyčejné. Naprosto se ponořil do zjišťování systému zapínání, že udělal velikou chybu. Nevěnoval pozornost svému okolí, proto si ani nevšiml okamžiku, kdy Derana vstoupila do stodoly a uviděla jeho, jak se sklání nad jejími sedlovými brašnami. Tak tohle ne. Odložila své oblečení. Na sobě měla pouze korzet a kalhoty po kolena. Oblečení, které není vhodné pro dámu jejích výšin. Pomalu se přemístila ke zbraním Ezia a vytáhla jeden z jeho vrhacích nožů. Tak bude pokračovat sama, ale nikdo nesmí vědět, co je v té brašně. Pomalu a co nejtišeji pokračovala k místu, kde se Ezio skláněl nad brašnou.
"Tohle bych, být tebou nedělala!" Ezio ucítil na svém krku ostří jednoho ze SVÝCH vrhacích nožů. Nezpanikařil, stála naproti němu jenom pouhá komtesa a ta neví jak se s takovými zbraněmi zachází a nezná rychlost assassinů. V jednom okamžiku mu hrozila nožem a v té druhé se opírala zády o trám, ten samý o který se líně opíral Ezio před několika desítkami minut, a ruce měla rozpřažené a za zápěstí jí držel Ezio. Vrhací nůž v bezpečné vzdálenosti.
"A ty zase tohle. Copak sis vážně myslela, že jsi lepší, než Assassin?" sledoval jí Ezio, svůj obličej měl pár desítek od Deraninýho. Hodně rychle zapomněl na uctivé vykání.
"Kdyby jsi nenadělala tolik hluku, tak prosím, ale takhle?"
"Ty jsi o mě věděl?" ptala se Derana a v jejích očích se poprvé mihl šok, ale rychle jej znovu vystřídal ten její chladně zelený pohled. Vzdorně hleděla do Eziových tmavých očí.
"Věděl, i stádo slonů by nadělalo méně hluku, ale nechal jsem tě v mylných domněnkách, chtěl jsem vědět, čeho jsi schopná! A jak vidím, neváhala by si mě zabít, že?" stiskl ještě pevněji její zápěstí.
"Pusť to bolí!" sykla Derana bolestivě.
"Jasně, že to bolí! A to si nedokážeš představit jak bolí smrt!" pustil ji jedno zápěstí, Derana viděla skulinku k útěku. Škubla sebou a byla volná, ale...Ezio jí znovu chytil za zápěstí a přitáhl k sobě. V ruce vrhací nůž, kterým mu před tím vyhrožovala Derana. Tentokrát jí ho on přitiskl na jemnou kůži na krku, přesně tam, kde byla krční tepna. Derana se napnula. Věděla, že assassina rozzuřila a on nebude váhat a klidně jí tu zabije. Úkol neúkol. Obraně vystrčila ruce a dotkla se jeho hrudi, stáli tam a vypadali spíše jak milenci, než dva, co si usilují o život.
"Bylo by tě škoda." poznamenal Ezio a sklonil vrhací nůž a místo toho jí lehce políbil na rty, Derana ztuhla. Milenců měla už nepočítaně, ale vždy si vybírala jedině ona! Tenhle assassin je příliš troufalý.
"Stále ještě tě můžu zabít!" řekl jen potichu Ezio a shrnul jí mokré vlasy z obličeje pomocí ostré čepele vrhacího nože a reagoval tak na Deraninu neochotu.
"Většinou si beru to, co chci já!" odsekla Derana, stále chladná a nepřístupná, ale pouze navenek. Uvnitř sebe byla nerozhodná, měla by si od něho udržovat odstup, jenže ona nechtěla. Stále tu však byl její úkol a ten assassin. Pohlédla do jeho očí a měla pocit, že se v nich utopí. Odvrátila hlavu, ale v té chvíli jí on jemně uchopil za bradu a znovu jí pohled obrátil k sobě.
"Tak to budu tentokrát já!"pustil její zápěstí a jemně jí pohladil po tváři, vrhací nůž stále připraven k útoku, chytil ji kolem pasu, čímž jí zabránil jakémukoliv útěku.
"Co je v té brašně?" zeptal se potichu obličej pár centimetrů od jejího.
"To se nikdy nedozvíš!" pronesla vzdorně a zelené očí ji zaplály.
"Dobrá!" nehádal se dál a místo toho jí znovu políbil, předchozí jemnost a ohleduplnost byla ta tam. Bezostyšně jí líbal a Derana mu postupně podlehla. Byla jen slabou ženou a bránit se nemělo cenu, když ani sama nechtěla, tak nač? Její chlad postupně mizel a po chvíli zajela rukama do Eziových vlasů a vychutnávala si jeho blízkost.
Ozvalo se jemné zadunění a na zem dopadl vrhací nůž následovaný Eziovou košilí...
Panebože, J.T. se zbláznila! Hej brzdi laskavě! Jen pokračuj...
Deraniny oči plály, tentokrát však ne tou chladnou odmítavostí, arogancí nebo pýchou, ale chtíčem, vášní.

***
"Měla by jste vstát komteso!" ozvalo se něžně vedle Derany, otočila se po zdroji zvuku a spatřila Ezia, jak se nad ní sklání.
"Nechci vstát!" odmítavě zavrhla návrh Derana, "až vstanu, všechno tohle bude jenom minulost a bude mě čekat další cesta. Radši mě líbej, čert ať vezme čas!" řekla Derana a vrhla se na Ezia. Arabian z toho odvezou! Myslíš si, že to dočetla až sem? :D
Ozvalo se zařehtání, černý hřebec ve svém stání divoce dupal a pohazoval hlavou.
Ezio se odtáhl od Derany, zrovna teď se musí něco dít. Rychle vstal a tak jak byl, jen v kalhotách bez košile a bos se vrhl ke svým zbraním, popadl meč a vyčkával. Černý hřebec zařehtal a pohodil hlavou. Derana s Eziem zaslechla vzdálené zařehtání koní.
"Zadrž assassine!" dotkla se konejšivě Derana Eziova ramene, ,,to jsou moji lidé! Vyjeli mě hledat, když jsme včera večer nedorazili na místo."
"Víš to jistě?"
"Naprosto!" ukázala Derana na černého hřebce, který spokojeně zafrkal a uklidnil se. "On by se takhle jinak nechoval. Je tak vycvičený." Připomíná mi hraničářské koně.
"Tvůj úkol je u konce Ezio Auditore da Frienze." řekla oficiálně Derana, Ezio se na ní překvapeně otočil. Derana před ním stála už oblečená. Sakra jak to stihla?
"Samozřejmě! Doufám, že jste byla spokojená s mými službami!" laškovně na ní mrkl Ezio a pak jí formálně uchopil za zápěstí a políbil jí ruku.
"Takže teď, co se týče tvého odměnění. Jeden z mých lidí veze peníze, které ti patří, tak jak jsme se dohodli."
"Nechci zaplatit!" odmítnul Ezio nabízené peníze. "Já zaplaceno už dostal! Vždyť víš!" odhodil masku a hru formálnosti Ezio a naposledy sevřel Deranu v náruči. Nebránila se mu, neměla proč. Poslední políbení a byl konec. Věděli to oba. Co se stalo se stalo.
O půl hodiny odjížděl Ezio od stodoly, seděl na hnědákovi, ale jel sám. Derana s vraníkem budou pokračovat v cestě, tentokrát však už on nebude potřeba. Vráti se do Florencie a bude plnit další úkoly, to byl on...nájemný vrah.

*komtesa je svobodná hraběnka, doufám, že v itálii tento titul mají :D
** Doufám, že jsem se nedopustila příliš zásadních kiksů, ale AC 2 jsem nehrála, počítač odmítá spolupracovat :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arabian Arabian | Web | 9. dubna 2011 v 8:57 | Reagovat

Juchů! Dvě tváře jsou zpátky!(tohle znělo divně) Konečně může započíst šikana Juniora!(Smrťák a temnoelf se shodli, že přišel čas vyškrtnout ho ze Smrťákova seznamu, tak ať se těší)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama