>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





Pátá kapitola - Vlny 2/2

3. dubna 2011 v 11:15 | J.T. |  Elfí učenkyně




"Myslíš si, že přijde?" ptala se Arima Starce z řádu Nejstarších. Oba stáli na zahradě před Hlavním sídlem. Sluníčko už se klonilo k obzoru a ve větvích sídla tvořeného jediným velkým stromem, kreslilo úžasné obrázky a složitě vzorce. Kdo by chtěl, mohl by ho v tuhle chvíli pochopit. Pochopit samotného Desátého Mocného, toho z nejvyšších, toho, který všem zajišťuje život. Jenže tahle otázka Arimu v žádném případě netrápila, ve vzduchu visela jíná, mnohem těžší a důležitější. Co bude dál? Přijde? Najdou svou novou Elfí učenkyni? Projde Zasvěcením? Složí všechny zkoušky Pěti drahokamů? Zvládne její dcera připravit Emu na tak důležitý úkol? Nechá svůj smutek a zášť vůči lidem, tam u Šedého moře? Moc dobře věděla, kde se její dcera právě teď nachází. Zatímco ona jednala se Starcem o dalším postupu a doufala, její dcera se právě smiřovala se svým osudem a zpívala své písně šedým dálkám. Možná se se svým osudem už smířila, třeba svou Elfí učenkyni přijme bez zášti a všechno bude o dost snažší. Nedokázala říct lehké, lehké to nebude pro nikoho. Čeká je tak daleká cesta, nejen zkoušky, ale i samotné nalezení Síly Bílých hranic a ty se skrývají kde? To ví pouze Ema, i když se o tom ještě nepřesvědčila, někde hluboko v ní je i toto tajemství napsáno.
"Tvé otázky mě příliš zarmucují." protrhl jemnou nitku ticha Stařec, dokázala číst myšlenky, jen tak, bez největší námahy. Jen se na elfa podíval a hned věděl, co ho trápí v jeho mysli. Proto byl také vybrán jako jeden z rady Nejstarších a později dokonce získal titul Starce. Byl tedy něco jako šaman u lidských indiánů. Rozmlouval s přírodou. hledal odpovědi na otázky ve hvězdách a prastarých kouzel. Narozdíl však od lidí dokázal moc přírody, hvězd a kouzel využít naplno. Některé otázky jsou však i jemu skryty. Sindarije se neřídí osudem, kdyby ano...všechno by bylo tolik jednoduché.
"Jsou až příliš pravdivé. Ani já však na ně neznám odpověď. Ta dívka...Ema, nepatří do této části světa. Nedokáži v ní číst. Spojení s ní je tak slabé. Hranice nám jí nechce vydat. Cítí svůj pád a proto se jakéhokoliv zásahu ze své přední strany bojí. Bude to těžké, tu dívenku čekají šílená muka. Hranice ji jen tak sem nepustí a Zasvěcení nebude nic příjemného. Má však přívěšek. On jí poradí a co se týče tvé otázky. Příjde! Věřím v to...a navíc jsem tomu tak trochu pomohl." usmál se stařec a v jeho moudrých očích se mihla jiskra. To on Emě ukázal, co může nastat pokud se před světem za hranicí uzavře a nedovolí přívěšku, aby jí přivedl sem. Jak počítal, tento konec jí snad nebude lhostejný.
"Jen víra nás bude držet při cestě tím vším." zašeptala potichu Arima a dovolila slunečním paprskům, aby jí ukázaly své tajemství. S potěšením se roztančily svým zázračným tancem. Tančily po širokých cestách zahrad, uhýbaly v odbočkách příkrých cestiček, které skrývaly krásné zákoutí. Ponoukaly větve vysokých stromů se stříbrnými a červenými listy, které se ve vzduchu zvonivě roztřásly. Hladily jemné kvítky krčící se v modrozeleném travním koberci. Stébla trávy hladila bosé chodidla hrdých elfů, kteří procházeli zahradami a hledali otázky na své žití. Zahrady poskytovaly ukryt každému, kdo si chtěl jen tak sednout do stínu stromu a v klidu si číst či radostně tančit a plnými doušky si užívat radost života. Takový byly elfové, jejich andělsky krásné tváře zdobil úsměv a v duhových očích se jim leskla radost ze života a souznění s celou Sindarijí, jak se tomuhle dokáže vyrovnat lidská dívka? Jak se ona dokáže napojit na vlny elfského žití a jejich tajemné kultury a prastarých zákonů kouzel?



Zdroj obrázku->klik
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama