>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





První kapitola - Stříbrný Přívěšek 2/2

3. dubna 2011 v 11:02 | J.T. |  Elfí učenkyně
Svět lidí, svět kde kouzla neznají své možnosti a kde hranice chápaní jsou nastaveny někdy až příliš přísně. To co nejde rozumě vysvětlit je prostě nemožné. Světlovlasá elfka doprovázená svou rudovlasou dcerou zakroutila hlavou, když se obě objevili v zapadlé části malé vesnice. Obě měli jistotu, že jejich záhadného objevení a zjevu si tady nikdo nevšimne. Do starého vepřína už nikdo nechodí a přeci jen i jeho poloha je tak trochu z ruky, mohli by akorát narazit na pár zvídavých dětí, které neposlechli své matky a šli se podívat do rozpadlých chlévu, s nimi by si však rychle poradili, jednoduchou domluvou.
,,Tak dáme se do toho, co myslíš?" pohlédla Arima na svou dceru, která stála naprosto bez zájmu ve středu velkého chlíva a jaksi v okolí velice vynikala. Její rudé vlasy ostře kontrastovaly s šedivými zdmi a jemný třpyt jejích očí prozrazoval, že ona do tohohle světa nepatří.
,,Pro mě za mě!" odpověděla a dál nezůčastněně jen tak postávala a nechala svou matku jednat.
,,Mohla by si projevit alespoň trochu zájmu!" zvýšila hlas Arima více než bylo nutné, ale apatičnost její dcery jí vytáčela.
,,Já se o tohle neprosila! Nikomu jsem neříkala: Hele já chci bejt učitelkou! Co takhle nastrčit na tohle místo mě?" odpověděla jí ostře Rissa a chybělo málo, aby zde svou matku nechala a vrátila se sama do vesnice na druhé straně hranice. Arima by to přece zvládala také sama.
,,Promiň!" omluvila se Arima a pak pokračovala jako by se vůbec nic nestalo. ,,První hlavně naše oči, myslím, že by to bylo první čeho by si lidé všimli a to mi přeci nechceme, že?" usmála se na svou dceru žertovně, ale úsměv se minul s účinkem. Arima mávla rukou a pak se postavila naproti své dceři, alepoň, že v tomhle ohledu spolupracovala. Poslušně jí chytla za pravou ruku a podívala se jí přímo do očí a monotóně odříkala lehkou kouzelnou formulku, aby se tak zbavila důsledku odlišnosti její rasy od tohoto světa. Na druhé straně hranice, tam kde byla doma, jim oči normálně nezářily, jen ve zvláštních případech slavností a nebo za tmy, kdy potřebovali vidět víc, než jim normální stav očí dovoloval. Jenže svět lidí podléhá jiným pravidlům a tak kouzlo zářících očí nemohli sami kontrolovat. Existovala však určitá kouzla, která dokázala záři utlumit nebo i pohltit jako toto, měli však omezené trvání.
,,To bychom měli." řekla spokojeně Arima, když oběma oči pohasly a získaly normální lidskou barvu. Ty Rissiny byly zářivě modré, zatímco Arima měla oči světle šedé. Měli přesně dvacetčtyři hodin lidského času, než kouzlo přestane působit a oči znovu získají zvláštní duhovou barvu a zářivý vzhled. Proto nemohli ztrácet čas přílišnými úpravami svého zevnějšku. Arima se dotkla Rissiných uší a poté těch svých, oboje ztratily svůj špičatý vzhled i když v tomto případě to byla zbytečnost, vypravili se přeci na trhy Fantasy her, takže by jejich normální vzhled lidé přisuzovali převlečení, ale Arima nechtěla riskovat. Teď začala ta nejdůležitější přeměna, tedy co se Arimy týče. Světlovlasá elfka si povzdechla do takovéhle přeměny se jí nechtělo bude trvat týdny, než se zbaví všech zbytků kouzla, ale musela to udělat. Pevně sevřela rty a pak začala šeptat kouzlo. Šeptání přešlo v tichý zpěv a vedle Risy se pomalu zjevovala stařenka místo půvabné elfské velír.
,,Do tohohle mě teda nedonutíte!" řekla si pro sebe Rissa i když věděla, že něco takového po ní chtít nebude. Ona klidně mohla hrát mladou dívku i když si bude muset dávat pozor na své pohyby aby zbytečně nepřitahovala pozornost.
,,Měla by jsi to taky udělat, alespoň trochu!" snažila se přemluvit Risu Arima, ale bezvýsledně Risa dál zatvrzele odmítala vzdát se svého elfského těla i kdyby jen na pár hodin, důsledky kouzla by byly znatelné i několik týdnů!
,,Fajn jak myslíš! Až budeš přitahovat pozornost a všechno zkazíš..." kárala svou dceru Arima.
,,...tak budu bez práce a celej tenhle cirkus bude zapomenut a všechno bude jako dřív." dokončila za ní Rissa se svým typickým závěrem. Ona nechtěla další učenkyni, věřila že hranice jsou ještě dostatečně pevné a tahle doba je jen zbytečný humbuk kvůli ničemu.
,,Nemáme čas abych se tu s tebou hádala, dělej jak myslíš!" řekla Arima v převlečení za stařenku a vyšla před chlív starého vepřína. Temné a ponuré přítmí vystřídalo jemné ranní sluneční světlo. Arima vztáhla ruku a zašeptala pár elfských slovíček, světlo na její dlani se lehce zamlelo a na její tváři se objevil úsměv, ale když nepatrný pohyb ustal a žádného pokračování se nedočkala jen si povzdechla: ,,Kde je tady ta magie? Proč je všechna skrytá? Ani ty sluneční paprsky netančí, chudý je tento svět, chudý!"
,,Mami nejsme tu proto, aby jsi lidi litovala. Na to budeš mít času dost později!" řekla a na její tváři se objevil stín pochybnosti, ,,až neuspěji!" dodala ještě a hlas je jí třásl pohrdáním. Arima se na svou dceru šokovaně podívala: ,,Pokud budeš mluvit takhle, tak to bude dřív než vůbec všechno začne!" spustila proud svého vytýkání. ,,No tak Risso! Seber se! Přeci se nemůžeš stále utápět ve svém žalu! Je to už tak dávno! Zapomeň! Zapomeň na..." zarazila se Arima uprostřed věty, chtěla říct chybu, ale naštěstí si včas uvědomila, jaké by tohle jediné slovíčko napáchalo škody a tak místo toho řekla jen: ,,Zapomeň na to co se stalo!" a otočila se zády k rudovlasé elfce, tedy vlastně teď již dívce, a zaobírala se svým kouzlením.
,,Chtěla si říct chybu, že," ušklíbla se Rissa a rozhlédla se kolem. Bylo to tak zoufale smutné místo. Zub času tu zanechal pořádné díry a stále nepřestával. Stromy, jejichž semena sem před dlouhými léty přinesl vítr, vyrůstaly z puklin betonových chodníků a prorůstaly zdi chlévů. Z vybitých oken zírala jen prázdná temnota a vyvěral zatuchlý vzduch a uprostřed toho tu byla ona. Přesně tak jako se zde cítí i ty stromy, zbytečná, nechtěná, nepatřící sem. Koruny listnatých stromů by více posloužily v nějakém krásném parku či lese, než aby zde bojovaly o holé přežitý v betonových podlahách a zdech. Tak i ona by mohla být ve své vesnici, dál učit elfky a elfy, kteří jsou mladší než ona, o krásách přírody tam za hranicí a nebo vykládat staré legendy o dobách, kdy hranice nebyla potřeba a nebo o učencích a učenkyních, jak přichází a odchází a mění budoucnost světů za oběma hranicemi. Hořce se usmála a z oka jí vyklouzla duhová slza, něco přeci kouzlo změnit neumí. Zachytila jemnou slzu na svém prstu a v jejím odrazu pozorovala svou tvář, byla neodolatelná. Rudé vlasy, nebyly přímo zrzavé, něco mezi hnědou a barvou právě zapadajícího slunce, jí lemovaly dokonalý obličej na kterém každého upoutaly její oči, ne právě teď, její zvláštně duhové oči se skrývaly za kouzelnou maskou, ale přesto by i jimi dokázala omámit nejednoho mládence. Stačilo by navštívit jednu z...diskoték, napadlo jí tancovaček, ale ty se už v tomhle moderním století přeci nepořádají. Podívala se na své oblečení, které pokládala za příšerné, s ničím si nezadaly s krásou elfských, jednoduchých šatů. V dlouhé sukni jí bylo horko a pevně stažená šněrovačka ji bránila ve volném nadechnutí, ale bylo to součástí jejich převleku. Mířily na trhy Fantasy her a tam většina účinkujících, v jejich případě prodávajících, byla takto směšně oblečena.
,,Hotovo!" ozvalo se za ní. Arima právě dokončila svou práci a teď očima přeměřovala svou dceru. Měla obavy zda-li její štíhlé tělo s přirozenou elegancí podobné jakou oplývají šelmy nebude zbuzovat přílišnou pozornost. I když na trhu bude mnoho lidí a většina z nich řeší spíše své starosti než aby se zaměřovala na své okolí, jsou to přeci jen lidé.
,,Můžeme tedy vyrazit tenhle cirkus dotáhnout do konce?" zeptala se a podívala se na výsledek práce své matky. Samozřejmě všechno bylo precizně odvedené. Vedle její matky stál perfektní cikánský vůz tažený těžkým světlým koníkem. Když se Rissa dotkla mysli toho zvířete s uznáním poznala, že je to jen obyčejná myš.
,,Perfektní jako vždy!" pochválila práci své matky, i když měla špatnou náladu a do tohohle se jí vůbec nechtělo, musela uznat dobře odvedenou práci, byla přeci tak vychována a k její rase to patří. Není to jen ta arogance a namyšlenost, jak si někteří lidé myslí. Jenže ti elfy znají jenom z knížek.
,,Vyrážíme! Ať stihneme postavit stánek včas a nebude tam tolik lidí, co se nám budou plést pod ruce!" vyšplhala na kozlík a vzala do rukou dlouhé opratě, kdyby ten koník byl opravdový opratě by jí, i v lidském světě, byly k ničemu, dokázala by vést zvíře do cíle jen pouhou silou myšlenek. Jenže tenhle koník byl jen pouhá myš a ta potřebovala pevné vedení.
,,Samozřejmě!" řekla Rissa a dala si záležet, aby z jejího hlasu byl slyšet jasný nesouhlas.
Arima jen zakroutila hlavou, ale neřekla nic. Počkala až se Rissa usadí vedle ní a pak rozhodným hlasem pobídla světlého koníka kupředu. Vesnice nebyla od vepřína příliš daleko, takže po deseti minutách už okovaná kopyta klapala po vesnické asfaltce a velký cikánský vůz naskakoval na hrbolech, které může mít pouze silnice mířící k vesnici. Obě pasažérky vozu nedali najevo nadskakování vozu a dál se hladce přizpůsobovali nenadálým nadskakováním.
,,Měli bychom se chovat více jako lidé!" navrhla Arima poté co se setkala s nechápavým pohledem nějaké maminky s kočárkem, která právě překonávala jeden z výmolů.
,,To po mě nechtěj!" sykla jen Rissa a dál bravurně vyrovnávala kodrcání vozu.
,,S tebou je tedy pořízení!" povzdechla si Arima a uvítala, když s vozem přejeli již na opravenou asfaltku, která měla bez chybičky rovný povrch, takže vůz sebou tolik nekymácel a zatvrzelá Rissa nemohla přitahovat přílišnou pozornost. Něco málo po osmé hodině ranní, lidského času elfové by jej měřili podle východu slunce, což by znamenalo tak dvě hodinky po východu, dorazili na prostornou náves, někoho by zarazilo jak velkou náves může mít malá vesnice.
,,Tak kde je jen to naše místo?" broukla si pro sebe Arima a trochu se na kozlíku shrbila, přeci jen je už stařenkou, tedy podle jejího vzhledu. Znovu pobídla koně do kroku a o pár minut později, už míjeli jejich vytyčené místo, tady postaví svůj stánek, kde budou prodávat šperky a jen čekat až se objeví ta správná učenkyně. Podle starých run je to místo právě tady, proto nezbývá nic jiného než vyčkat a doufat, že se pro tentokrát nespletli a runy se pletou jen málokdy.
Když se slunce vyšplhalo do výšky, která prozrazovala třetí hodinu po východu. Stánek obou elfek již stál a vyhlížel své první zákazníky. Na látkou potaženém dřevě se skvěly šperky, které by jako vypadly z historických knížek a filmů a nikdo z procházejících a nadšených prohlížejících netušil, že tohle nejsou žádné napodobeniny, nýbrž pravé výrobky elfské šikovnosti. Škoda jen, že jim to Arima ani Rissa nemohla prozradit. Určitě by všechny ty náramky, náušnice nebo přívěšky nabyly větší ceny než jen pár desítek lidské měny. Jejich cena však byla o něco vyšší než by si kdokoliv z kupujících domyslel, spolu s krásným dárkem si kupovali i ochranu před zlem a svody magie. Byla to taková malá ochrana lidí před ztrátou síly hranic a tím způsobeným lákadlem v podobě nepoznané moci.
,,Nic! Nikde nikdo!" povzdechla si Rissa, slunce se už mírně naklonilo nad nejvyšší osu oblohy, tedy znamenalo to, že se schyluje ke konci odpoledne a době kdy odjedou s nepořízenou? Možná, Rissa se ani neodvažovala doufat, že by se runy pletly, nebyla jako její matka, doufající v pravý opak. Ona chtěla, aby zde nikoho nenašli a obě pak odjeli domů. Zatímco Rissa by si dál žila spokojeným životem elfské učitelky, její matka by s obavami sledovala sílu hranic. Když v tom jí uviděla, byla učitelkou, takže vlastnost rozpoznat vhodné učně byla jedna ze základních. Srdce jí prudce poskočilo a oči jí sjely ke stříbrnému řetízku s přívěškem. Nepletla se byla to ona i přívěšek to vycítil, slabě blikal, asi tak nějak jako blikají hvězdy, když se na ně člověk dívá a nikdo z kupujících to nepostřehl. Její matka však ano. Povytáhla obočí a zadívala se na svou dceru, která jen němě zavrtěla hlavou na odpor a odklonila se od matčina pohledu věnující se, až příliš horlivě, nějakému zákazníkovi. Bylo to tedy na Arimě.
,,No proč ne?" povzdechla si a vyčkala až ta dívka přijde k jejímu stánku. Ona jí však zvedla náladu, Arima s úsměvem sledovala dívčino zapálení do atmosféry kolem. Takové zapálení, které nasvědčovalo správnému výběru, ona na fantazii věřila a to je dobré znamení.
,,Výběr hodný elfům a královnám, mladá slečno!" vykročila k dívce, když si jako jediná začala prohlížet stříbrný řetízek. Arima ho opatrně sebrala z pultu.
,,Tak jak jsem řekla! Vím, že si myslíte, že není celý. Samozřejmě chybí mu drahé kameny!" ukazovala na prázdná místa.
,,Ale jeho krása je ukrytá hluboko uvnitř. Měla bych za něj chtít zaplatit, ale vezměte si ho!" vtiskla do dlaně překvapené dívce stříbrný řetízek.
,,Je váš! Patří vám! Krása je ukrytá hluboko uvnitř!" zopakovala ještě jednou a povzbudivě se na dívku usmála a odešla se věnovat dalším zákazníkům.
Stále však dívku opatrně pozorovala. Doufala, že si to nerozmyslí a řetízek nevrátí na jeho místo. Ne nerozmyslela, Arima jasně viděla jak ho ta dívka pevně stiskla v dlani a pak se ještě jednou otočila na ní. Arima jen souhlasně kývla a dívka se otočila a odcházela v doprovodu svých kamarádek.
,,Hotovo?" zeptala se Rissa své matky.
,,Hotovo!" potvrdila a usmála se, ,,začíná nám naděje na dobrou budoucnost!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 9. června 2011 v 22:22 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama