>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





Třetí kapitola - Sindarijské království 2/2

3. dubna 2011 v 11:08 | J.T. |  Elfí učenkyně
Ema okouzleně sledovala hru přirody a jejích vlastních myšlenek, tak jak slyšela vyprávění o Stvořitelce, v mysli se jí vytvářel příběh. Přísahala by, že i ona sama viděla tu nepropustnou bělobu, ve které sedí mladá dívka, o něco mladší než ona sama, s kusem hlíny a se slzami v očích, tvoří svůj svět. Tohle by ona nedokázala. Nedovedla si představit, že by něco tak úchvatného dokázala stvořit, fantazie byla sice jejím únikem, ale nebyla tak dobrá, aby vdechla život novým tvorům, dosud nepoznaným.
,,Je to nádherný příběh, ale co s tím mám společného já?" promluvila do ticha, když se jí myšlenky znovu usadily a ona byla schopna volně myslet aniž by jí představy nesvazoval nedávno vyslechnutý příběh.
,,Víc než si myslíš." nadechla se Arima a chtěla začít s dalším novým příběhem, ale pak se zarazila. ,,Ne o podstatě hranic a její funkci ti ještě nebudu říkat." usmála se omluvně.
,,Bylo by toho na tebe moc. Ale přeci jenom něco ti můžu říct. Jak jistě víš z příběhu, tedy pokud jsi dávala pozor, matičce Zemi se zželelo lidí a proto ve svém lůně vytvořila další svět, tedy vlastně svět ve světě. Od stávajícího světa ho odělila Bílou hranicí, kterou můžou překročit pouze ti, kteří věří v něco víc, ti kteří mají svou mysl otevřenou věcem nevšedním. Postupem času se tak tento svět stal něčím, co vy u vás nazýváte peklem, nebem, nebo snem."
,,Svěů je ale pět ne?" zeptala se nedočkavě Ema a vysloužila si za to káravý pohled od Arimy.
,,Pomalu děvče, tvá zbrklost by se ti jednou nemusela vyplatit! Ano světu je pět a já vyjmenovala pouze tři. Proto pozorně poslouchej.
První svět je svět utrpení a bolesti, potrestáním těch, kteří dychtili po válce a zisku. Ten, který svět tvořil, byl spisovatel, který cestoval s armádou a zapisoval jejich příběhy plné utrpení, proto, když dostal svůj prsten naplnil ho silou z vojáků a to nejen těch, kteří byly jeho přátelé a ti kteří byly s ním v armádě, ale i tou, která pocházela z umírajících nepřátel. Většina jeho síly byla proto zlá a tvoření světa se mu vymklo z rukou, matička Země chtěla zasáhnout, ale desátý z Mocných, Slunce, jí zarazil a tak vznikl první svět, peklo. Ten spisovatel byl z toho nešťastný, měl stvořit vzkvétající zemi a místo toho vytvořil svět podobný tomu odkud pocházel. Svázal ho tedy svou vlastní mocí, svým vlastním já."
,,A co to má společného s hranicí?" ptala se Ema.
,,Nic!" odpověděla prostě Arima, ,,ale chtěla jsi vědět něco o všech pěti kontinentech ne?"
,,To ano, ale pomůže mi snad tohle nějak v mém úkolu?"
,,Pomůže." usmála se šťastně Arima. ,,Právě se tak stalo, už jsi o tom, co tě čeká, promluvila jako o svém úkolu a to je základ."
,,Povídej mi tedy spíše o Bílých hranicích!" naléhala Ema.
,,Dobrá tedy, jen ještě druhý kontinent se stal nebem nebo rájem, záleží na lidech, kteří o něm mluví, je to svět kam chodí duše zemřelích lidí, všech bez rozdílu na jejich povaze."
,,Proč je tedy peklo?"
,,Je to jenom omyl, ale i tento omyl je důležitý." odpověděla trpělivě Arima a pak si povzdechla. ,,Bože dítě, tak zvědavou dívku jsem ještě nezažila a nemáme příliš času a jestli ti mám dnes říct o Bílých hranicích nesmíš mě už přerušovat!"
,,Dobrá, ale ještě..." nadechovala se Ema na další otázku.
,,Zadrž už dost!"
Ema jen vydechla a svou otázku si nechala proplout mezi prsty, uložila ji ve své hlavě a doufala, že bude mít příležitost zeptat se na další, co se týče tohoto neznáma. Stále vůbec nic nechápala.
,,Dobrá tedy. Jak jsem řekla první a druhý kontinent už znáš, zbývá tedy třetí, svět snů. Je to krásná země, nestálá a bouřlivá mění se ti před očima, podle toho jak si, co vymyslíš. Je proto někdy nebezpečná. Čtvrtý kontinent je kontinent všeho zrodu. Díky tomuto kontinentu existuje před Bílou hranicí život. Je to jenom pouhá pustina, ale s nevyslovitelnou mocí a silou. To ona posílá do vašeho světa dostatečnou energii ke zrodu všecho nového ať dýchá a nebo jen v klidu leží." dokončila vyprávění o čtyřech kontinentech Arima a protáhla se, vzhlédla k vysokým korunám stromů.
,,Je pozdě za chvíli se budeš muset vrátit zpět před hranice."
,,Ale já ještě nic nevím!"
,,Neboj budeš. Sindariya se stala mostem do vašeho světa. Byla zde vytyčena hranice ze zbilé síly všech pěti původních Stvořitelů. Všechno bylo skvělé, čas plynul a světy se postupně rozvíjely, přišlo mnoho generací a věků a hranice začala slábnout. První tento jev byl zaznamenám před dvěma tisíci lety, ano v té době se píše váš letopočet a už od té doby, přichází do Sindarye učni a učenkyně, aby vyrovnali rovnováhu, která se boří důsledkem Bílých hranic. Každý má svůj úkol a učeň a učenkyně se od sebe liší svým úkolem. Nevím proč, ale právě na učenkyních je, aby vyrovnali sílu hranic."
,,A proč zrovna já?" namítala Ema, v hloubi svého nitra najednou pocítila strach, co když zklame?
,,Mě se neptej, zeptej se toho, který ti vysí na tvém krku. To přívěšek tě vyhledal."
,,K čemu je?" podívala se Ema na stříbrný přívěšek a nebylo jí nic jasné.
,,Je to tvá síla, všechno co se naučíš je silou tvého přívěšku, dokonce i to, že jsi tu, způsobuje přívěšek."
,,Co se ode mne očekává?"
,,To se dozvíš příště." uzavřela celou debatu Arima. A zahrada ve které stáli se začala rozplívat.
,,Neboj i tohle se jednou naučíš!" uslyšela ještě hlas Arimy a najednou se propadla do černé tmy. S trhnutím se probudila a zjistila, že sedí na své posteli, ve svém pokoji kolem ní panovala hluboká noc. Śkvírou mezi závěsy viděla nebe poseté hvězdami. To znamená, že to všechno se jí jenom zdálo? Nebo to bylo opravdové?
Zdroj obrázku->klik
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama