>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





Elfí učenkyně - První trénink

6. března 2012 v 16:09 | J.T.
Ještě než stihl budík poprvé zazvonit, Emma vyskočila z postele a s úsměvem na tváři roztáhla těžké závěsy zakrývající velké okno. Do pokoje okamžitě nakoukly první sluneční paprsky. Sluníčko se už od brzkého rána činilo a slibovalo nádherný den. Navíc tenhle je poslední, kdy se musí do školy. Ema se rychle převlékla, pro tento okamžik si vybrala jednoduché, fialovo černé šaty s velkou mašlí zavázanou kolem pasu. Na chvíli se váhavě zarazila u zrcadla, když si všimla, že se stříbrný přívěšek k těmto šatům nehodí, chtělo by to na krk něco výraznějšího. Se zamyšlením se dotkla přívěšku a natáhla druhou ruku k zapínání, mohla by si vzít ten velký fialový kámen, ten by se k nim hodil. Ještě než se stihla rozhodnout a řetízek rozepnout, na krku už měla velký fialový kámen, ze šperkovnice ho však ale jetě nevytáhla, vždyť ani nestačila rozepnout řetízek! Přívěšek se samovolně přeměnil.
"Musíš mě stále nosit u sebe, příště stačí říct, jak mám vypadat!" ozval se dotčeně v Emině hlavě.
"Omlouvám se."
"Odpouštím, ale pro příště si to pamatuj! Dokáži se změnit a dokonce i zmizet, nemusíš se bát, jsou to naprosto neškodná kouzla, tvý kamarádi si ničeho nevšimnou." ukldnil se přívěšek. Ema zasedla ke stolku a naučenými tahy si zvíraznila oči i řasy. Pak se do zrcadla podívala znovu a dva úzké pramínky po straně hlavy si vzadu sepnula ozdobným, černým skřipcem. Konečně byla se svým vzhledem spokojená. Na krásu Rissy však nikdy nedosáhne. Představila si, jak by asi Rissa okouzlila všechny kluky u nich ve třídě včetně dvou mladých učitelů u nich na škole. Vyplázla na sebe jazyk a pak se rozesmála. Už jí z toho všeho začíná hrabat, nikdy si nedělala starosti o tom, jestli někdo vypadá líp než ona, ale od té doby, co znala tu vznešenou elfku, si začínala uvědomovat, že lidé jsou naproti nim malé bezvýznamné nic.
Vyšla z domu, rodiče už byli dávno v práci, bratr vyrazil dřív, vezl se ve vypůjčeném autě, a aby nemusel vést svou mladší sestřičku, raději si přivstal. Zamířila ke škole. Na dvě hodiny a pak jim dají pokoj. Těšila se na odpoledne, které stráví se Sárou a dalšími kamarádkami pravděpodobně sladkým nic neděláním, vyvalováním se na sluníčku či dole u potoka. Večer ji pak čeká cesta Za hranice.

Ema se rozpačitě podívala na rudovlasou elfku naproti sobě. Nervózním pohybem ruky si upravila přehyb na krátké sukni svého oblčení Stále si tu připadala tak cizí, i když dostala své nové ZaHraniční tělo a oblékli ji po elfském způsobu do červené vesty se zlatým vyšíváním nápisů v cizím, elfském jazyce. Pod vestou měla košili s volnějšími rukávy končícími kousek pod lokty. Košile byla delší, měla ji v pase přepásanou a dluhé konci tvořily sukni. Přesto měla i úzké elfské kalhoty, ve světě Před hranicí by je jednoduše nazvala legínami na trochu jiný způsob. Končili kousek pod koleny, kde hned začínalo zvláštní šněřování bot z té nejjemnější kůže. Společně s tmavým, složitým copem volně položeným na rameni, vše vytvářelo dokonalý celek, jak se dovzěděla během oblékání, elfové si potrpí na výsledku své práce a věci, které dělají, provádějí velice pečlivě.
Nadechla se, rychle a krátce, na jazyku jí svrbělo nespočet otázek, ale její elfská učitelka řekla sotva pár slov. Co jí čeká? Netušila. Jediné, co Rissa udělala bylo, že ji zavedla sem na louku uprostřed andělské krajiny. Poslední půlhodinu však neřekla vůbec nic, tedy vlastně neudělala vůbec nic. Jen se na ní usmála a bez dalších slov naprosto zkameněla. Ema se toužila zeptat, dovězdět se co nejvíc, ale ostych a strach z té elfky vypadající tolik rozdílně než věčně se přívětivě usmívající Arima, ji nedovolil ani jedinou otázku. Jen mlčky sledovala dílo dokonalosti. Zatímco se dívka kácela ze strany na stranu, přešlapovala střídavě z levé a pravé nohy, rozhlížela se po krajině a studovala vysoké koruny stromů s tmavě rudou kůrou a zeleno-žlutým listím, Rissa stála jako socha. Dokonalá socha oblečená pdoobně jako Ema jen v jiných, zelených barvách a u pasu měla připnutý meč. U kotníků několik menších nožíků a na zádech pověšený toulec se šípy a luk s nenapnutou tětivou v klidu vyčkávající na své smrtelné využítí. Jestli platilo o hraničářích z knižek je ve svém toulci mají dva tucty rozsudků smrti, kolik jich nosí elfové?
S hrknutím si Ema uvědomila, že kdyby Rissa chtěla, mohla dívku na místě zabít. Rychle a hned. Rozdíl mezi ní a lidskou dívkou jako by zas nabyl na rozměrech. Co byla Ema? Dívka bez přílišné fyzické zdatnosti, věčně nesoustředěná a bez sebemenších znalostí boj.
"Víš to?" promluvila do rozhovoru dívčiny mysli, přírody a možná i trochy nespravedlnosti Rissa. Jen tak najednou a naprosto nenuceně, mluvila potichu, ale přesto Emu náhlá řeč elfky vylekala. "Uvědomuješ si ten rozdíl mezi tebou a mnou?" pokračovala Rissa dál ve svých otázkách. Měla naprosto kamenný výraz ve tváři a duhové oči chladné. Vyčkávla na odpověď od Emi, ta jen němě kývla. To však Risse nestačilo. Vybídla jí, aby jí pověděla o jejích myšlenkách, i když to bylo zbytečné, všechno si to přeci mohla přečíst!
Nejdřív chtěla Ema odseknout, že to stejně všechno už ví, ale ovládla se a po hlubokém nádechu spustila o obsahu svého zamyšlení: "Připadám si naprosto méněcenná naproti Vám! Neumím nic. Jsem jen obyčejný člověk, nevyrovnám se elfům v ničem. Neodkážu bez hnutí stát dlouhé hodiny, nemůžu běžet spousta kilometrů bez zadýchání a ani nevím, jak se správně drží meč a naposledy, když jsem zkoušela lukostřelbu, jsem si málem vyrazila zuby." nad tou vzpomínkou se musela pokaždé usmát, teď jí však přišla spíše k pláčí. Měla utéct ještě když mohla. Řekla vše, co chtěla elfka slyšet. Dělalo jí dobře, když slyšela o rozdílech mezi dokonalostí a ubohostí.
Navenek však na sobě nedala nic znát a opravdu si toho dívka nevšimla, možná jen příliš tvrdého a hrdého pohledu se Rissa nedokázala ubránit, byla prostě taková. Ona se o žádnou učenkyni neprosila.
"Právě tyto rozdíly se budeme snažit odstranit." řekla věcně, bez jakékoliv špetky povzbuzení v hlase, jako by říkala kolik je hodin a ne rozhodovala nad dívčinou budoucností. Pokusila se alespoň o povzbuzující úsměv.
"Budu jako elfové?"
"Přímo jako my nebudeš nikdy, ale přiblížit se k nám můžeš." stejně ale bude nejlepší, když si od nás budeš držet odstup, napáchá to méně škod, dodala ještě v duchu a znovu upadla do mlčení. Během své řeči se nepohnula ani o píď a dívka se jí snažila napodobit, potlačovala veškerá nutkání se pohnout, třeba jen i palcem u nohou. Ve svých myšlenkách si představovala sebe samu jako neohroženou bojovnici, v krutých soubjích proti všemožnému zlu. Kde je vlastně to zlo? Arima sice už mluvila o Hranicích a jejich hrozícímu pádu, ale o soubojích se zlem, jak tomu bývá v knížkách, které četla, se ani slovem nezmínila. Vzpomněla si na svůj sen o spoutaném okřídleném koni, co jí čeká za úkol, aby tomu hrůznému výjevu předešla?
"Co mě čeká?" vyslovila svou otázku nahlas.
"Učení, trénink a další učení." odpověděla Rissa okamžitě. "Bude to těžké, budeš prosit o odpočinek, možná se někdy dostaví strach o vlastní život, ale pokud vydržíš, "dramaticky se odmlčela a porušila svůj stav nehybnosti, když si z obličeje odhrnula několik pramenů zářivých vlasů, "otevřou se ti nevídané možnosti."
"Kdy začneme? Co mě čeká jako první? Bude to těžké? A co jsou ty drahokamy?" spustila proud otázek Ema, už se trochu osmělila a v první chvíli měla dojem, že se elfka stává přátelštější, jenže svým proudem otázek jen způsobila chladný odtah.
"To se brzy dozvíš, navíc by si už měla jít. Nesmíme nic přehánět s dobou strávenou Za hranicí." umlčela jí a zarazila další otázky. "Začenme zítra." otočila se Rissa a bez ohlédnutí opuštěla malou loučku, Ema si jen povzdechla a popoběhla, aby elfku dostihla. Nebylo to v žádném případě elegantní, těžce dusala trávou, Rissa nasadila rychlí krok. Za chvíli začala dívka namáhavěji dýchat. V lese naštěstí Rissa zvolnila, dokonce i Emu upozornila na zvláštního ptáka podobného pávům s rudým peřím zvaným Firestové a několik malých králíků Bowerů s motýlkem pod bradou a modrou srstí. Svět Sindarijského království byl tolik podobný tomu před hranicí, jen tu všechno bylo barvitější a rozmanitější. Ema se pro sebe usmála, Stvořitelka přeci také byla jen lidská dívka!
Cesta zpátky Před hranici proběhla bez problému, Ema jen zavřela oči a když je otevřela ležela ve své posteli, sice se jí trochu motala hlava, ale podle Arimy i tento malý problém brzy přestane.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Heidy Heidy | Web | 6. března 2012 v 18:15 | Reagovat

Jak to děláš, to mi pověz. Prostě bestovně napsaný :) ♥

2 Arabian Arabian | Web | 7. března 2012 v 19:39 | Reagovat

Aaaarg. Moc elfů... Strašně moc elfů!
Kdy se tam objeví nějakej záporák, zlo, cokoliv? Ono je to tak úžasný, ale je tam zatraceně moc elfů.

3 Ania Ania | E-mail | Web | 8. března 2012 v 22:36 | Reagovat

[2]: Moc elfů? A co potom řekneš na moje objetí? Tam není ,,moc elfů"? xD Mně osobně elfové vyhovují, ale máš recht, jak to, že tam zatim neni žádnej záporák? Dobře, dobře, sice je brzy, ale stejně J.T. dočkáme se někoho? Aaa. Teď si připadám jako zlá osoba xD Pochopitlně je tenhle díl moc super, i když se skoro nic nestalo. Ha ha. Ten přívěsek chci takýýý!

4 Tenny Tenny | Web | 15. března 2012 v 10:07 | Reagovat

Já si musím tento příběh přečíst od začátku..:) až bude čas,určitě s tím začnu,vypadá to totiž moc dobře:)) (mám ráda elfy..)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama