>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





Zastavte svět a vraťte ho zpět!

30. března 2012 v 19:58 | J.T. |  Moje mánie
Co všechno se honí hlavou, když máti přitáhne z kumbálu starou postýlku pro panenky, přesně tu, se kterou jsem si hrála jako malá holčička pečlivě opečujíce svoji dcerku, synáčka - no prostě panenku. Měla jsem tehdy mimino v životní velikosti, neplakalo, nemluvilo ani další vymoženosti neumělo, jako panenky dnešní doby. Bylo jenom mrkací a přesto pro mě to nejkrásnější. Dnes je kdesi na skládce...musela jsem ho vyhodit, moje starostlivost se na něm podepsala. Strkala jsem mu do pusy různé věci :D, takže hlava uvnitř nevypadala zrovna moc vábně. Když jsem ho vyhazovala, brečela jsem a to mi bylo asi čtrnáct let! Jenže, když se člověk loučí s jistou etapou svýho života...kdo by neuronil pár slz?


Jako vzpomínku přihazuji pár fotek, když jsem byla ještě malá...ať se taky pobavíte :D





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 30. března 2012 v 22:19 | Reagovat

já se jen těžko dokážu rozloučit s věcí, která mě přirostla k srdíčku :D taky bych nejspíš brečela...
děkuju za komentář u mě, chtěla jsem nějak poradit těm, kteří začínají A když nenosím na čele cedulku profesionál, dělám to ráda :D můžu se jenom zeptat jakou náhodou jsi na mě narazila?? :D

2 Nasťa Nasťa | Web | 31. března 2012 v 14:46 | Reagovat

Přesně, také mám někdy určité dny, kdy se pozastavím nad svým životem a přemýšlím o tom, co bylo a co už se nevrátí, ale vzpomínám na ně s úsměvem na rtech, vždyť to jsou hřejivé vzpomínky, které mi zůstanou napořád.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama