>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





Sedmá kapitola - První trénink 1/2

11. dubna 2012 v 17:11 | J.T. |  Elfí učenkyně

Mezitím, co se Ema zabývala svými nově nabytými pocity z cestování skrz Hranice, se Rissa s rychlostí blesku odpoutala od své matky. Bez jediného slůvka omluvy se rychlým krokem vzdalovala od stromu, který nakopíroval novou učenkyni, kterou bude muset do tajů tohoto světa zasvětit ona!

Zatímco její matka držela bezvládné dívčí tělo, měla by jí pomoci. Moc dobře to věděla, ale v tuto chvíli to po ní prostě nikdo nemůže chtít. Vždyť si vlastně sama nad sebou sepsala svůj ortel, stala se z ní učitelka! Má svou vlastní učenkyni a jen na ní záleží, jestli svět zůstane rozdělen jedinou hranicí na dvě poloviny.
Navíc to tak strašně moc bolelo, srdce jí krvácelo a myšlenky utíkaly nechtěným směrem, ale kdo je mohl zastavit? Netušila, jestli je to trest za její chybu, nebo zda-li dostala svou novou šanci. Vypořádat se s tím však bude o dost těžší.
Setřela několik slz ze své tváře, nesmí přeci brečet! Teď už ne. Musela se prostě nějak zabavit, zamířila proto rovnou ke stájím, ve společnosti krásných koní utopila v jejich moudrých pohledech bolest z jediné osudné chyby. Sebrala hrst čisté slámy a zkušeně z něho spletla vícho. Poplácla po krku bílého koníka s atletickou stavbou těla a začala ho jemně masírovat slaměným víchem. Promlouvala k němu a snažila se najít odpovědi na své otázky společně s tím chytrým tvorem.
"Risso!" stájí se rozlehl hlas Arimy, její matky. Nekřičela, nezněla naštvaně a dokonce v hlase nezněla ani špetka káravosti, přesto sebou Rissa škubla. Slaměné vícho jí vypadlo z ruky a malý bílý koníček sebou vylekaně cuknul, jak se elfka odprostila od jeho myšlenek.
"Ano matko?" otočila se k vysoké elfce poslušně podle svého vychování, uvnitř však plála tak dlouho utajovanou bouří.
"Není to pro tebe lehké, ale ani pro Emu. Jak chcete uspět, když se ani jedna z vás nedokáže dostatečně soustředit na svůj úkol? Ta dívka tě má v úctě, zároveň se tě však bojí a strach je velkou překážkou." snažila se domluvit své dceři.
"Já se ale o žádnou učenkyni neprosila." odsekla své matce, na omluvu vysekla malou poklonu a se sklopenýma očima k zemi se snažila opustit stáj.
"Počkej!" chytla jí Arima za ruku. Povzbudivě ji stiskla: "Víš, že je to důležité, ona je naší nadějí, nechci říkat jedinou, ale je tomu tak."
"Samozřejmě, že vím. Všechno vím, všechno musím vědět!" vytrhla se ze sevření své matky Rissa. "Je to důležitější než já, mě nikdo neposlechne, ale já poslouchat musím."
"Tvou povinností je dovést svou učenkyni k předem stanovenému cíli, který určila rada Starců. Pro naši vesnici je ctí, že můžeme ve svých zdech vychovat jednu z učenkyň. Nezapomeň, poslední z učňů tu byl naposledy před dvaceti lety!"
"Ještě řekni, že je to moje chyba. Kdo mě konečně pochopí?" rudovlasou elfku znovu v očích zaštípaly slzy, tentokrát se je nesnažila skrýt, s bolestí vepsanou ve svých duhových očích se otočila od své matky a prchala ven ze stáje. Arima na ni jen dál bezmocně volala.
"Pro všechny je to těžké." povzdechla si za svou prchající dcerou. Cítila zodpovědnost za to, co se před dvaceti lety stalo, dlouho tuto chybu vyčítala své dceři a přitom za to mohla vlastně ona. Rissa tehdy ještě nebyla připravena a přesto trvala na tom, že úkol zvládne. Nemýlila se, ale cena byla příliš vysoká.
Platí za ní všichni dodnes. Je snad Ema další chybou, které se dopouští? Byla chyba něco takového po Risse chtít, poslední roky už konečně žila spokojeným životem, pomáhala s výukou ostatních elfů a dětí z rodin z království rodiny Stvořitelky. Kdyby ji nechala dělat to, co ona chtěla a s čím byla spokojená, bylo by její dlouhé učení zbytečné.

***

Krůček po krůčku rudovlasá elfka zdolávala pás jemného písku před očima nerozhodně stojící Emy na začátku písečně stezky, neměřila více než několik málo metrů, ale jemný písek jen tak někomu nedovoloval v pokračování. Zrníčka byla tak malinká, že stačil lehký dotek bosích nohou a začal se pohybovat. Než se Ema nadála, začala se bořit a propadat až po kotník a to ještě ani nedošlápla plnou vahou.
Rissa na svou učenkyni prostě zapomněla, sama už dlouho nechodila po písečné stezce a musela se tedy soustředit, aby dokázala oklamat gravitaci.
"Tohle já nepřejdu!" volala na Rissu Ema a tak se elfka jediným plavným skokem dostala na pevnou půdu za krátkým nebezpečným úsekem pohyblivých písků. Byla na druhé straně. Potěšeně se pro sebe usmála, nezapomněla to, netušila proč, ale rovnou jí vzala do terénu, nač číst v těch stozích starých rukopisů, ze kterých člověk beztak nic nepřečte? Leda tak z toho kýchá.
Než naučila dívku pohybovat se dostatečně sebevědomě a s trochou elfské elegance, kterým bylo dívčino tělo před hranicí obdařeno, strávily s tím dva dlouhé dny. Ještě štěstí, že si čas dal říci, stejně jako hranice se vzdaly svého trucování a po týdnu dívku propustily svými malými skulinkami průchodů.
"Všechno je v tvé hlavě! Tvá fyzická stránka je zdejší, podlehá tedy jiným pravidlům, pokud dokážeš uvěřit, gravitaci lehce překonáš, není zde stálá." snažila se dodat trochu sebedůvěry dívce a rychle přeběhla těch několik metrů k dívce.
Co však Emě nevysvětlila, bylo, jak se zbavit už v genech zakořeněných návyků zemské přitažlivosti.
"Nadechni se a při výdechu se odpoutej od gravitace, jako by si chtěla vyskočit do stavu bez tíže. Mocná matka Země ti odpustí."
Kolikrát už tohle za poslední hodinu Ema slyšela? Že musela snad tisíckrát za sebou opakovat kroky zvláštních tanců připomínající balet v národních divadlech společně se šamanskými tanci indiánských kmenů, dokud nebyla eflka alespoň trochu spokojená, zvládla, ale zapomenout na gravitaci? Ocitla se na pokraji psychického rozpoložení, nechybělo málo a propadla by pláči. Třeba by slzy dokázaly zahnat alespoň polovinu arogance a odtažitosti Rissy.
Ema statečně pohodila hlavou, nenechá se přeci jen tak zastrašit. Při výdechu v ní místo uvolnění vzplál vzdor a odhodlání ukázat té elfce, že už není jen tak ledajaký člověk jako před několika dny. Arima jí za její tance pochválila, nemůže tedy být tak špatná a tohle jednou taky zvládne!
Zvedla pravou nohu a plná ohodlání udělala první krok, položila bosé chodidlo na písek, ten si okamžitě hledal průchod úzkými skulinkami mezi prsty. Přelil se jí slaboučkou vrstvou přes nárt, víc však už ne. Možná jen narazila se štěstím na pevnější podklad nebo se jí kousek po kousku daří přemoci gravitaci. Tvář se jí rozjasnila nadšením, levou nohou dokončila krok.
S výkřikem plným děsu se propadla až po pás. Bez jakéhokoliv varování jako když při sestupu do vody si nedáte pozor na tvar břehu a jediným krokem skončíte v hlubší vodě, než jste předpokládali, jenže tohle byl písek. Nezastavil se a sunul se výš, jak se dívka propadala.
A Rissa tam jen stála, dívala se na Emu pomalu mizející v písku a neudělala nic. Teprve až když měla dívka písek až po ramena, natahovala hlavu a ruce vzhůru v němém gestu volající po záchraně a s tváří mokrou od pláče, se nad ní smilovala a vytáhla jí na pevnou půdu.
Vyděšená dívka jen klečela na zemi a ujišťovala se o stabilitě půdy a o normálním stavu gravitace. Elfce jí bylo i trochu líto, výraz však měla naprosto pevný a beze změny. Věděla, že by stačilo jediné slovo útěchy, aby dívka nepropadala do svého strachu. Nesměla však říci nic, čeká to každého učně i učenkyni, prošlo si tím mnoho lidí i elfů - bojovníků a musí si tím projít i Ema.
Po zádech jí přejel mráz, když si vzpomněla na svůj první trénink, i když v osnovách stojí nejprve teorie, a je jedno jestli se jedná o lidskou dívku nebo elfa, nikdo tohle nerespektuje, každý z učitelů vezme své svěřence rovnou do terénu, nač číst ve starých spisech o přecenění svých úspěchů a nestálosti gravitace, když se to stejně lehce může vyzkoušet na vlastní kůži?
"Znova!" zavelela ostře.
Emě se samozřejmě nechtělo, ještě nikdy nezažila takový strach o svůj život, když se kousek po kousku propadala pískem, jak byl prvotní propad rychlý, další už se značně zpomalil. Neúprosně se šplhal výš a výš, s nohama nemohla téměř vůbec pohnout a Rissa se jen tak na ní dívala a nezasáhla. Vážně si myslela, že tohle bude její konec. Něco se v ní vzepřelo. Být hrdinou není tak krásné jako v knížkách, tam se veškerá nebezpečí zdají napínavá a dobrodružná, z písmenek příběhu nemůžou ohrožovat její vlastní kůži. Teda, kdyby někdo četl o tom, jak se bojí přejít po jemném písku, bylo by to spíše k smíchu než o dobrodružství. Udělala to, co každý učedník před ní, odmítavě zavrtěla hlavou.
Rissa na to čekala, sama tehdy přeci udělala to samé.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arabian Arabian | Web | 16. dubna 2012 v 19:49 | Reagovat

Já se snad naučím mít znova ráda elfy. Trénink pískem se mi líbí, velmi originální nápad.
Takže opět chválím jak jen to jde a modlím se za brzké zjevení další části.

2 Tabatha20RUIZ Tabatha20RUIZ | E-mail | Web | 6. června 2012 v 12:30 | Reagovat

Have no a lot of money to buy some real estate? Worry not, just because this is achievable to get the <a href="http://goodfinance-blog.com">loans</a> to resolve all the problems. Thence get a short term loan to buy all you need.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama