>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





It´s my time! - česky

27. května 2012 v 18:33 | J.T. |  Jednorázovky

Ze stromů volně padalo listí. Krajina se oblékla do hávu zářícího barvami zlatého podzimu. Pro tento den slunečného podzimu se smuteční průvod nehodil. Tiše kráčel za márami tažené šestispřežím černých fríských koní. V jejich čele kráčel krásný grošák, králův oblíbený. Přes své bílé boky dostal černý přehoz, ale výsadu odvést svého krále na poslední cestu mu neodepřeli.
Království zahalil šedý dým smutku. Všichni plakali, vždyť zemřel jejich dobrý král! Co si bez něho počnou? Kdo udrží tak pracně vydobitý mír?


Za bohatě zdobeným povozem vezoucí jejího manžela šla královna, svoji tvář ukrývala za černým závojem, slzy si však stírala bílým kapesníčkem. Po boku jí kračeli její dvě děti, dcera a syn. Starší syn se stane králem jakmile utichnou i poslední ozvěny smutku, nastane jeho korunovace a co bude s mladší dcerou? Jistě se dobře vdá...

Kráčela jsem vedle matky tiše plačící, svoje největší přívaly hysterického pláče už vyčerpala poté, co se dozvěděla o otcovi smrti. Zemřel tiše a pokojně. Večer šel spát a ráno se už nevzbudil. Ušklíbla jsem se, když jsem pohlédla na svého bratra. Šel zarmoucen a podpíral naši matku, ve svém nitru se však pýřil a nemohl se dočkat, až usedne na trůn místo mrtvého krále. Byl by to dobrý král, už od mala ho přeči učili...a na mě si nikdo nevzpomněl!
Vždy jsem byla přehlížena, ale já už nejsem tou malou holčičkou, za kterou mě stále pokládají! Vyrostla jsem a dospěla ať se to zdá jakkoliv zvláštní. Už nejsem tím malým plavovlasým andílkem. Urovnala jsem si závoj na hlavě, stejně nedokázal zakrýt lesk mých vlasů.
Už od dětství jsem závistivě sledovala otce, jak poučuje mého o pět let staršího bratra o chodu království. Brával ho všude, kde to bylo možné a já se akorát tak učila vyšívat, tančit a usmívat se i na toho nejpříšernějšího z lordů. Vždyť by to jednou mohl být můj manžel! To byl můj osud, stát se dobrou manželkou vlivného lorda. Já však chtěla víc!

"Uděláš to tak, jak jsem řekla!" vykřikla jsem pobuřeně na lovce. Zdráhal se a ošíval, když jsem mu podávala dýku se zdobenou zlatou rukojetí. Jedině tohle jsem bratrovi zamýšlela nechat, když má umřít, tak zdobenou zbraní a ne obyčejnou s rukojetí omotanou kůží.
"Je to můj čas! Dlouho jsem byla jen malou holkou, kterou všichni přehlíželi, ale já mám navíc! Chci se stát královnou. Doba se mění. Je to můj čas!" řekla jsem ostře.
"Jak přikazujete moje paní." uklonil se přede mnou hluboce až k zemi. Tak jak jsem chtěla, jak jsem žádala. Narovnala jsem se a vypla do výše. Nebude trvat dlouho a bude se mi klanět celé království.
"Stůj!" zastavila jsem ho ještě přede dveřmi, rychle ho došla a natáhla ruku. "Vrať mi dýku!" požádala jsem. Lovec nic nenamítl a vtiskl mi do dlaně chladný kov.
Usmála jsem se: "Tohle musím udělat sama!" odhodlaně jsem svírala dýku. Nikdo za mě nebude dělat moji práci! Opustila jsem svůj pokoj a vydala se najít bratra. Našla jsem ho v dolní síni s několika děvčaty.
"Vaše veličenstvo!" padla jsem v hlubokém purklátku až co nejníž k zemi. Sukně se mi obřadně poskládaly kolem mé hubené postavy a vypadalo to velice efektně.
"No tak sestřičko, ty tohle dělat nemusíš." přestal se všímat svých společnic a pomohl mi vstát. "Jsme jedna rodina!" usmál se na mě. "Copak potřebuješ?"
"Nic, nemůžu si jen tak popovídat se svým bratrem?" zeptala jsem se. "Kvůli korunovaci jsi na mě vůbec neměl čas!" vytkla jsem mu naoko hněvivě.
"Tak povídej, sestřičko, jen povídej!" vyzval mě. Tlesknutím jsem si přivolala jednu z mých děveček.
"Ještě jsem neměla čas si s tebou připít!" podala jsem mu pohárek plný rudého vína. Rudého jako krev. Dýka zůstala skrytá v mém pokoji, bratrovou krví si ruce špinit nebudu.
"Tak tedy na zdraví!" vzal pohár a vypil jej až do dna. Vesele jsem se zasmála a lehce upila i z mého. Začala jsem s rozhovorem se svým bratrem a králem. V tuto chvíli zapomněl na královskou vážnost a vesele se se mnou bavil. Nic netušil.
"Dobrou noc, bratře!" rozloučila jsem se s ním pak, když čas pokročil. "Ať je tvá vláda stejně dobrá jako otcova."
"Děkuji, sestřičko, dobrou noc."
Odcházela jsem z místnosti, sukně za mnou tiše šustily. Ještě jsem se ohlédla. Znovu se začal bavit s děvčaty, jak jsem předpokládala, byly to coury z nějakého z domů Rozkoše ve městě. Jen ať se pobaví....dnes naposledy.
Kostelní zvony vyzváněly umíráček, probouzely nový den smutnou zprávou. Nový, mladý král je mrtev. Jsem královnou, uvědomila jsem si. Prudce jsem otevřela oči.

Na rakev dopadla rudá růže, rudá stejně jako to víno, které otrávilo starého krále. Nikdo netušil, že jeho smrt nebyla náhoda ale vražda. Královna se svýma dvěma dětma po boku znovu propadla do hysterického pláče. Doprovázena svým starším synem opouštěla hluboký hrob svého manžela. Mladší dcera se však ještě na chvíli zastavila a sledovala, jak rakev mizí pod zvětšujícími se nánosy hlíny. Teď jí zbývá jen se zbavit bratra.
"Je to můj čas!"

Tentorkát česky se loučí J.T.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama