>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





Jezdecký deníček NO. 7 - S Mery

30. března 2014 v 19:21 | Jey |  Jezdecký deníček s...Mery
Recchia je pryč...
Mery je sama, já jsem sama a tak...
teď jsme dvojka na vyjížďky :)

Na Mery jsem byla jezdit od odjezdu Recchi dvakrát, nejdříve mi to trvalo trošku déle, než jsem se odhodlala dojet tam zase zpátky.
Je takové zvláštní, když je v ohradě jenom Merynka bez té plnokrevné obryně. Přijde sama na zavolání, možná i trošku vděčná za společnost. Občas mi přijde Mery taková jiná...stýská se jí?
To mi nepoví, jen stojí a kouká a v těch očích možná je něco schovaného, ale já si řekla, že Mery je prostě jen kamarádka na vyjížďky. Nic víc, nic míň.

Nemám právo na to snažit se kouknout se víc do jejího nitra, třeba mi ho časem ukáže sama a nebo taky ne. Stačí, když se tolerujeme a nepřekážíme.
Na naší "jízdárně" se na mě Markét občas koukne a opraví tu mojí hromadu chyb, například pro jezdce typické "vylévání půllitrů" či koukání do země a navíc, když se snažím mít půllitry, tak mám neklidnou ruku a na to jsem nikdy netrpěla, i když je pravda, že jsem jezdila se sklopenějšíma rukama (to pivo bych rozhodně nedovezla :D), tak si na to dávám pozor a snad jednou to bude zcela automatické.
Ale začnu hezky popořadě:
První ježdění: bylo po více jak třech týdnech, co Recchi odjela, prostě jsem dřív neměla odvahu. Je to zvláštní z té stosedmdesáticentimetrové (uf to je slovo dlouhé jako Lovosice - ehm, proč se tohle říká?) vysoké kobyly přesedlat na "malého" haflinga. Mám to k tý zemi nějak blízko...
Markét se na mě chtěla podívat, jak nám to s Mery půjde a já jí poprosila, aby koukla na moje chyby - tak mě v tom sedle od základu porovnala (nějak jsem za ty dva roky bez jízdárenské práce polevila) a ke konci to bylo snad trochu lepší. Mery byla nějaká línější, takže jsem na ní musela mít bičík, aby mi naklusala, nebo spíše v klusu vydržela, já ji rozklusala, ale v tempu nevydržela. S bičíkem už docela jo. Na závěr jsem si dvakrát skočila nízký křížek a musím říct, že mě to poprvé trošku vyvedlo z rovnováhy.
Z ježdění - foceno na kamarádův mobil, který se tam byl čistě náhodou podívat...

Ježdění číslo dva: Za Mery jsem se vydala znovu včera (dřív to nešlo, byla jsem nemocná, počasí a pak neměla Markéta čas, přece jen jsem chtěla jet ven, tak aby tam byla, kdyby se něco dělo...). Jelikož měla Mery prý v týdnu trochu zlobivou náladu, šla jsem nejdřív do ohrady a to bez sedla! Miluju jízdu bez sedla, Markéta tedy její velký přívrženec není, takže bez sedla můžu jenom v ohradě. Ven v žádném případě, škoda, ale toto nařízení budu respektovat.
Koníkům začalo období línání a tak i kobča shazovala ten svůj kožich, během čištění jsem zjistila, že Mery zbožňuje drbání na kohoutku, někdy si jí musím vyfotit, jak se při tom tváří, výrazy naprosté spokojenosti a užívání si.
Na "jízdárně" jsem jezdila krokem a klusem, cválání jsem si vzhledem k jízdě bez sedla ještě netroufla a občas jsem měla problém s rovnováhou a klouzáním na stranu (kulatý hřbet haflinga), ale nakonec jsem se porovnala a přes kavalety jsem jezdila i v něčem, co vzdáleně připomínalo lehký sed (spíše takový napůl odlehčený) a po dvaceti minutách ježdění jsem měla už pěkně unavené nohy :D.

Mery před vyjížďkou - s oranžovou podsedlovkou, Rechci ji na sobě měla jen dvakrát...
A ta oranžová sluší i Merynce :)

Takže Mery dostala sedlo a jelo se ven, jenom kousek tak na půl hodinky, jen kousek do lesa a zase zpátky. Mery byla taková koukavá, ale šla krásně. Na první louce jsme si naklusaly a následně nacválaly...
Ten pocit...Nespoutanosti...
Že pode mnou Mery ochotně a řekla bych i s chutí cválá
Že je všechno pryč, jen já a ona
Utekly jsme všem problémům...

Neodolala jsem a propukla v krátký radostný smích, po tak dlouhé době jsem cválala (od října). Všechny problémy v tu chvíli ze mě spadly a zbyla jen ta nadšenost z nespoutanosti. Zacválaly jsme si pak ještě dvakrát na další louce a pak v lese si dvakrát skočily přes nízký skůček postavený na vedlejší cestě, (jsou tam dvě cesty vedle sebe), hold je kolem tolik koňáků toužící po skocích...
Mery na skok krásně nacválala a za skokem pokračovala v klidu dál, při prvním ježdění se mi stalo, že mi po skoku okamžitě brzdila pomalu až do zastavení a já vyvedená z rovnováhy (dlouho jsem neskákala) ji prostě nemohla utlačit, aby mi pokračovala v tempu, tak jsme to tentokrát napravily...
Na zpáteční cestě jsme si ještě jednou zaklusaly a pak jen krokem zpátky, v klídku na volné otěži, naprosto spokojené. Tedy alespoň já.

Nejkrásnější pohled na vesnici...tuhle louku jsme cválaly
(ze zdola směrem nahoru)

A bonusek - U Gabči, kam jsem tak dlouho jezdila (a nevím, zda budu ještě jezdit - není koho) je nové hříbátko (už od podzimu) ale včera jsem se na kobylku byla poprvé podívat. Je to dcera Sunny J, kterou Gabča vlastnila a teď je prodaná do sportovní stáje.


Malá Sunny Queen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | E-mail | Web | 31. března 2014 v 8:08 | Reagovat

Mery krásná a Sunny Queen strašně roztomilá! :D ♥

2 vrania vrania | Web | 2. dubna 2014 v 13:41 | Reagovat

Je to teda pekný výškový rozdiel =) Určite je aj Mery smutno, predsa tráviť dni osamote... Ale verím, že jej robíš radosť =)
Od októbra si necválala? =) Ja som od augusta na koni nesedela a pochybujem, že by sa vôbec dalo povedať, že som v živote naozaj cválala (skôr to bolo dáke pokusy). Hold, som doživotný začiatočník =)

Písomnú časť maturít by som si aj ja v pokoji zopakovala =D Tú ústnu, no... Zatiaľ sa jej vcelku bojím, ale tak uvidíme. Možno o nej nakoniec poviem to isté.
P.S.: Už sa chystám na ďalší diel ;) Ďakujem za prečítanie a pochvalu ♥

3 Tenny Tenny | Web | 6. dubna 2014 v 21:53 | Reagovat

Hlavní je,že jsi na koně sedla..a také to,že jsi odhodlaná dál jezdit,i přes všechnu tu bolest..pomůže ti to,věř mi..
Mery je roztomilá a na fotce je vidět,že jí to pod tebou baví :)
A ta dečka jí sluší :) ladí jí k srsti :)
PS: Bez sedla se cválat neboj,je to mnohem lepší než klus..a jde i lépe vysedět než klus :) v klusu člověk tak nějak drncá,než se to naučí,ale cval je nejlepší..stačí se jen držet koleny,trošičku se zaklonit a je to jako na houpačce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama