>Pokračování projektu: Pojďme spolu psát...
>Sepsána PRVNÍ kapitola!
>Nastaven "povídkový mód" - Kniha za jednu noc; Bezmocná





O energiích (a lidech) kolem...

8. března 2014 v 21:58 | Jey |  Mé zážitky a setkání
Takoví lidé prostě jsou...

V místnosti zavládlo doslova dusno a nedýchatelno, padala na mě ta nepěkná atmosféra kolem. Stačila jedna zmíňka, jedna rozbouřená mysl a nesouhlasící duše a celý kolektiv se nechal strhnout. Každý z lidí postupně měnil svoji energii a přidával se k tomu prvotnímu "pošťouchnutí".
Bylo samozřejmé, že všichni s nastalou situací nesouhlasí, ale opravdu je tak snadné změnit svou energii a být stejně negativní jako člověk, který tohle všechno začal?



O tom, že se i v práci, která má k něčemu podobnému sakra daleko, budu duševně rozvíjet, vyvíjet a "zkoušet" veškeré své "doměnky", "myšlenky" a naučené postoje k životu, jsem věděla hned od začátku, ale že se dostanu až tak daleko...to jsem vážně netušila.

Jak mě v práci utvrzují ve "zkaženosti" naší "společnosti", že si prostě každý hledí své práce, udělat vše, co je potřeba, tak aby si vydělal co "nejvíc" a víc...už ani ťuk!
Platí takové to staré známé "hrabat si pro sebe, na svém dvorku a na ty ostatní - se nedívej!"

A člověka to pak zamrzí, příkladem je nastalá situace:

Dostali jsme v práci nařízené přesčasy (a ze zákona sepsaném v zákoníku práci je to opravdu možné) a samozřejmě se zvedla vlna nevole. Všichni začali obviňovat všechny, od těch, co jsou na neschopence až po neschopné vedení...
Nikdo, podotýkám opravdu nikdo, neřekl nic k tomu, že to zvládneme. Všichni zapomněli na sílu lidského ducha a lidskou houževnatost.
Že energie z našeho nitra je mnohem víc, než několik hodin, které strávíme v práci déle.
A tak vznikla situace, kterou jsem popisovala nahoře kurzívou. Opravdu jsem se v jednu chvíli málem začala dusit, poněkud jsem zvýšila svoji citlivost na energie a tohle jsem vnímala, no sakra silně...a tak mě to mrzelo.
Že se lidé nechají strhnout a bohužel vím, že k té negativitě je to snažší, než k té pozitivitě.

Najednou jsem pochopila, jak lidé vlastně DOOPRAVDY žijí. Ráno vstávat v pět, na šestou zasednout na svůj pracovní plac a odmakat si svých osm hodin šichty a pak domů, postarat se o rodinu a večer padnout do postele a tak pořád dokola a dokolečka.
Spokojený život rovná se bohatý život, peníze, peníze, všude zase jenom peníze...

Jo ano, je příjemné si pořídit ty pěkné botičky, tuhle to hezké triko a nemuset škemrat u rodičů, ale pořád nesmíme zapomínat na naše já.

V práci jsem mlčela, ale měla jsem sto chutí prostě vykřiknout: "Dost!" a vše jim říct, o tom, jak se necháváme dobrovolně ubíjet samy sebou. Vždyť stačilo jen říct: "Fajn, nelíbí se mi to, ale vím, že to zvládnu, nesmím házet "flintu do žita" ještě před samotným, pomyslným "startem".
Jenže, lidé takový jsou, místo toho, aby si řekli, že to zvládnout, už rovnou samy popírají svůj možný úspěch.
Jen si vzpomeňte a připomeňte, co všichni říkají před soutěží či něčím podobně důležitým.
"To nedám." "Nezvládnu to!" a další možnosti a pak přijde člověk, který si nahlas, tak aby ho všichni slyšeli řekne: "Tohle půjde, to dám!"
Většina se na něho podívá a bude si myslet něco o seběvědomí dotyčné osoby. Jestli je seběvědomé jít do něčeho s vědomím, že to prostě půjde...no to je otázka jiné debaty.

Koně jsou stádová zvířata, většina zvířat, ale dokonce i lidé...také se nechají strhnout tím "davovým šílenstvím" a je jen na nás, abychom dokázali z toho davu vystoupit, protože ačkoliv se říká, že "ve dvou se to táhne líp", ale co když nás ten druhý člověk akorát tak "stáhne"?

Nenechme se ovlivňovat negativní energií v okolí, musíme být silnější a věřít si, protože jedině tak, zvládnu ty přesčasy i já a co, nejen ty přesčasy, dokonce i koně, kytaru, kamarády, blog, knížky a další z mého obrovského seznamu zájmů a bez většího újmu na mém zdraví.

A abych nebyla jen negativní...

Stačilo maličké psaní s úsměvavým smajlíkem a povzbudivým vzkazem, aby se na tváři všech, ke komu ten malý papírek došel, rozlil úsměv a v tu chvíli jsem cítila tu pohodu, která se rozlila kolem...

Pro krásný den...
energie v nás se dá tak "snadno" ovládat...


Vaše Jey,
jiná i součástí něčeho velkého
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tenny Tenny | Web | 9. března 2014 v 18:16 | Reagovat

Mám úplně stejný názor..
A já sama jsem dost negativní osoba...právě ležím doma s vymknutým kotníkem z koní,což byla poslední kapka..
Mám jet závody a teď si říkám,že to asi nebyl nejlepší nápad,se tam hlásit..
To samé pochybuju nad maturitou a VŠ..ale i přes to všechno dělám maximum a snažím se dojít do cíle..i přes negativní myšlení..
PS: Jinak moc pěkně napsané!

2 Strange Strange | Web | 9. března 2014 v 22:19 | Reagovat

Dnešní doba je zlá. Co si budeme vyprávět. Já jsem člověk, kterému je jedno, co si o něm ostatní myslí a když je něco potřeba udělat tak prostě jdu a udělám to, než abych chodila a škemrala u ostatních :) jsi silná holka, určitě to zvládneš :)

3 Tenny Tenny | Web | 11. března 2014 v 14:55 | Reagovat

Páni,dokonalý lay! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama